Rok 1991

Osobitná právna úprava poskytovania štipendií a príspevkov študentom vysokých škôl podla ustanovenia vyhlášok č. 83/1984 Zb. a č. 87/1984 Zb. (predtým vyhlášok č. 113/1980 Zb. a č. 116/1980 Zb.), vylučovala ohladne právnych vzťahov, týkajúcich sa týchto štipendií a príspevkov, analogické použitie ustanovenia § 143 odst. 4 Zák. práce (v znení pred novelizáciou zákonom č. 188/1988 Zb.) a teraz ustanovenia § 143 odst. 7 Zák. práce.

I. Ustanovení § 13, § 14 a § 15 vyhl. č. 270/1990 Sb. (advokátní tarif) obsahují sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní pomoci v určitých kategoriích věcí, nikoli výčet úkonů právní pomoci, za které náleží jiná nebo poloviční odměna. Postup podle § 16 odst. 3 cit. vyhl. proto může vycházet z porovnání pouze s úkony právní pomoci, které jsou uvedeny výlučně v ustanovení § 16 odst. 1 nebo odst. 2 cit. vyhl. pro všechny kategorie věcí, kterých se týkají sazby uvedené v § 13, § 14 a § 15 cit. vyhl. Přitom pro věci trestní je výše sazby odměny advokáta za jeden úkon právní pomoci určena v ustanovení § 15 odst. 1 cit. vyhlášky. Sazby uvedené v jejích ustanoveních § 13 a § 14 nelze v tomto řízení použít.

Trvalo-li jedno využití celého předmětu zlepšovacího návrhu déle než jeden rok, avšak skončilo dříve než období tří let od počátku využití zlepšovacího návrhu, je třeba se i v takovém případě zabývat tím, zda organizace splnila vůči autoru (spoluautorům) zlepšovacího návrhu povinnosti vyplývající z ustanovení § 117 odst. 3 a 4 dříve platného zákona č. 84/1972 Sb. Okamžikem, kdy tak organizace učinila, potom, jestliže současně uplynul jeden měsíc po skončení využití celého předmětu zlepšovacího návrhu, začala běžet promlčecí doba k uplatnění práva na odměnu za využití zlepšovacího návrhu. Jinak mohl běh této promlčecí doby začít až po uplynutí jednoho měsíce po skončení období tří let od počátku využívání zlepšovacího návrhu.

Ke stanovení přiměřeného trestu odnětí svobody za trestný čin nedotčený zákonem č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, jenž byl spáchán v souběhu s trestným činem, na který se rehabilitace vztahuje a ohledně něhož bylo trestní stíhání zastaveno podle § 2 odst. 2 cit. zák.Podle § 2 odst. 2 zák. č. 119/1990 Sb. platí pro výměru přiměřeného trestu základní kritérium, kterým je porovnání vzájemného poměru závažnosti činů, jimiž byl odsouzený uznán vinným v původním rozhodnutí. Oproti typové závažnosti jednání pachatele vyjádřené rozpětím trestní sazby v příslušném zákoně je zde zdůrazněn princip posouzení vzájemného poměru konkrétní závažnosti posuzovaných jednání, který je určován konkrétním stupněm jejich společenské nebezpečnosti. V případech, kdy tato konkrétní závažnost posuzovaného jednání je zřetelně nižší než závažnost typová, nelze vyloučit možnost stanovení přiměřeného trestu i pod dolní hranici zákonné sazby, a to i bez ohledu na použití speciálních ustanovení pro snížení výměPubl.estu (§ 30 zák. č. 86/1950 Sb., § 40 zák. č. 140/1961 Sb.

Námitkou započtení lze uplatnit vzájemnou pohledávku povinného vůči oprávněnému bez ohledu na to, zda tato vzájemná pohledávka vznikla před vydáním rozhodnutí, jež je podkladem soudního výkonu rozhodnutí, nebo až po jeho vydání. Zánik práva působí sice kompenzační projev, avšak nastává okamžikem, kdy se obě pohledávky setkaly (§ 96, věta druhá, o. z.).

Při postupu podle článku II odst. 4 zák. č. 175/1990 Sb. nutno zkoumat, zda čin, za který již byl obviněný přede dnem 1. 7. 1990 pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody, by byl podle novely trestního zákona posouzen podle právní kvalifikace s mírnější sankcí než dosud. V případech, kdy byl uložen výjimečný trest odnětí svobody a jde o trestný čin, který uložení takového trestu obecně připouští i po 1. 7. 1990, nepřichází v úvahu zkoumání, zda by bylo možno takový trest rovněž uložit i podle nové úpravy.

Návrh, kterým se uchazeč o výkon advokacie, jenž nebyl Českou nebo Slovenskou advokátní komorou zapsán do seznamu advokátů, domáhá ochrany u soudu (§ 8 zákona č. 128/1990 Sb. a § 9 zákona č. 132/1990 Sb.), není návrhem na přezkoumání rozhodnutí jiných orgánů soudem ve smyslu ustanovení § 244 a násl. o. s. ř. (na rozdíl od návrhu podle ustanovení § 28 odst. 3 zákona č. 128/1990 Sb. a § 27 odst. 3 zákona č. 132/1990 Sb.). Vzhledem k tomu je podle ustanovení § 9 o. s. ř. k řízení o uvedeném návrhu uchazeče o výkon advokacie příslušný v prvním stupni okresní (obvodní) soud.