Rok 1970

I. Jestliže byl čin spáchan za účinnosti zákona zrušeného, je podmínkou toho, aby pachatel mohl být uznán vinným činem, který je předmětem řízení,že tekový čin naplňuje všechny znaky jak některého ustanovení zákona účinného v době spáchání, tak některého ustanovení zákona pozdějšího.

Odpovědnost podle § 425 o. z. (pro nesplnění oznamovací povinnosti uložené v § 416 odst. 1 o. z.) je dána jen tehdy, jestliže upozornění příslušných orgánů mohlo ještě splnit svůj účel, tj. jestliže příslušné orgány mohly ještě na základě upozornění na hrozící škodu zabránit bezprostřednímu vzniku škody. Uvažuje-li soud o snížení náhrady škody způsobené více škůdci a zaviněním poškozeného, určí nejprve díl škody, který nese poškozený, a náhradu další škody rozvrhne na jednotlivé škůdce podle jejich účasti na způsobení škody teprve takto - na jednotlivé škůdce - stanovenou náhradu škody přiměřeně sníží ve shodě s hledisky § 450 o. z. Ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. o lhůtě k plnění neodpovídá výrok rozhodnutí, jímž je počátek plnění povinnosti nezletilých žalovaných k náhradě škody vázán na okamžik, kdy "si budou moci sami vydělávat".

II. V štádiu po prijatí obžaloby nemôže súd zastaviť trestné stíhanie z dôvodu, že skutok nie je trestným činom. V takomto prípade prichádza do úvahy len oslobodenie obžalovaného spod obžaloby rozsudkom podla § 226 písm. b) tr. por.

Písemná dohoda o zániku práva užívání bytu podle § 183 o. z. může být platně uzavřena i ve formě soudního smíru, a to také v řízení o návrhu na zrušení práva užívat byt podle § 184 o. z. může obsahovat jen ujednání účastníků právního vztahu osobního užívání bytu o zániku práva užívání bytu, nikoli ujednání o povinnosti k vystěhování a o vázání jejího splnění na přidělení náhradního bytu. Jestliže však účastníci řízení o návrhu na zrušení práva užívat byt podle § 184 o. z. uzavřeli smír, jímž má být nahrazeno rozhodnutí soudu o zrušení právě užívat byt, je úkolem soudu, aby mj. v míře přiměřené povaze a účelu rozhodování soudu o schválení smíru účastníků řízení zkoumal, který zákonem předpokládaný důvod odůvodňuje zrušení práva dosavadního uživatele bytu užívat byt, a aby výsledek tohoto zkoumání promítl do svého úsudku o tom, zda zákon dovoluje schválení takového smíru účastníků řízení, v němž je vyklizení bytu dosavadním uživatelem bytu vázáno na přidělení náhradního bytu.

Ustanovenie § 22 písm. a) zák. č. 82/1968 Zb. o súdnej rehabilitácii, podla ktorého sú zo zákona neplatné rozhodnutia o zaradení do tábora nútenej práce vyslovené komisiou zriadenou podla § 3 odst. 1 zák. č. 247/1948 Zb. o táboroch nútenej práce, sa nevzťahuje na prípady, v ktorých bol podla § 2 odst. 2 zák. č. 247/1948 Zb. trest na slobode za správny priestupok odpykaný namiesto v robotárni v tábore nútenej práce.

Výše úhrady za užívání bytu, která se řídí ustanoveními vyhl. č. 60/1964 Sb., je sporná vlastně jen tehdy, jestliže jsou brány v pochybnost skutkové předpoklady pro výpočet této úhrady (kvalita bytu pro zařazení do jedné ze čtyř kategorií, rozsah podlahové plochy, rozsah základního provozního zařízení bytu apod.). nebo jestliže je uplatňováno snížení této úhrady podle § 9 cit. vyhl. K určení sporné výše úhrady za užívání bytu je povolán místní národní výbor; to však neznamená, že by soud nebyl oprávněn k tomu, aby řešil otázku sporné výše úhrady za užívání bytu jako předběžnou otázku v řízení o povinnosti uživatele bytu k zaplacení úhrady za užívání bytu.

U trestného činu pomluvy podle § 206 tr. zák. se vyžaduje, aby mezi jednáním pachatele a následky uvedenými v písm. a) až c) tohoto ustanovení byla příčinná souvislost.