Rok 1967

K otázce totožnosti skutku podle § 220 odst. 1 tr. ř.:

Nedostatek soudní úpravy vyživovací povinnosti rodičů k dítěti není důkazem toho, zda rodiče mohli či nemohli výživu dítěte zajistit a z této negativní skutečnosti nelze proto vyvozovat, že podmínka § 7 vyhl. č. 102/1964 Sb. pro přiznání nároku na starobní důchod není splněna.

Nejde o podstatnou změnu okolností případu ve smyslu § 221 odst. 1 tr. ř., jestliže okolnosti, jejichž došetření soud vyžaduje, byly známy již v době přijetí obžaloby.

Záver, že v konaní vykonávacom nemožno skúmať dôvodnosť námietky na započítanie vzájomnej pohladávky a že je vecou povinného, aby uplatnil svoj nárok osobitnou žalobou, je v rozpore s ustanovením § 268 ods. 1 písm. h) o. s. p. Z hladiska § 268 ods. 1 písm. h) o. s. p. je nerozhodné, či skutočnosti, o ktoré povinný opiera tvrdený nárok, nastali pred alebo po vzniku rozhodnutia.

Neovládá-li obžalovaný jazyk, v němž se jednání vede, je podle § 28 tr. ř. orgán činný v trestním řízení povinen přibrat tlumočníka. Nepřibrání tlumočníka k jednání je zkrácením práva na obhajobu (§ 33 odst. 1 tr. ř.) a důvodem ke zrušení rozsudku (§ 258 odst. 1 písm. a) tr. ř.).

Při změně rozsudku podle § 163 odst. 1 o. s. ř. nemůže soud již přezkoumávat správnost původního rozsudku, nýbrž musí se jen zabývat otázkou, zda se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání již přisouzených opětujících se splátek a jak se tato změna projeví při nové úpravě rozsahu nároku na náhradu za ztrátu na budoucím výdělku. Vyhovuje-li soud návrhu na změnu rozsudku podle § 163 odst. 1 o. s. ř., musí ve výroku rozsudku vyjádřit, že jde o změnu původního rozhodnutí, aby nedošlo k tomu, že by existovaly dva tituly pro výkon rozhodnutí. Je tedy třeba ve výroku rozsudku vyjádřit, že povinnost stanovená původním rozhodnutím se mění nebo zrušuje.

II. Při zjišťování výše škody je nutno vycházet vždy ze škody skutečné, tj. z částky představující majetkovou hodnotu, o kterou byl trestným činem majetek poškozeného zkrácen.Výše škody se stanoví podle ceny předmětu v době, kdy škoda vznikla (§ 433 obč. zák.) při odcizení věcí starších a již použitých se přihlíži k okolnostem snižujícim jejich hodnotu.