Rok 1966

I. Ak okresný súd postupuje trestnú vec miestnému ludovému súdu, musí najskôr zistiť, či je konkrétny miestny ludový súd na prejednaní veci príslušný v zmysle § 12 odst. 1 zák. č. 38/1961 Zb. Ak nie je žiadny miestný ludový súd v konkretnej prejednávanej veci príslušný na prejednanie trestného činu obvineného, nemožno použiť ustanovenie § 188 odst. 1 písm. b) prvý prípad tr. por.

Spolubydlení rodičů nevylučuje úpravu podle § 50 zák. o rod., nesoužití rodičů nemusí ve všech případech zakládat povinnost soudu rozhodovat o úpravě poměrů nezletilého dítěte. V řízení týkajícím se péče o nezletilé děti může být též použito předběžného opatření; je ovšem třeba pečlivě uvážit, zda jsou splněny pro takové opatření všechny zákonné podmínky.

Z obsahu věty prvé ustanovení § 73 odst. 1 tr. zák. vyplývá, že předmětem zabrání může být výlučně jen taková věc, které je k spáchání činu v některém ze vztahů, uvedených v § 55 odst. 1 písm. a) - d) tr. zák. a které by jinak mohla být prohlášena podle tohoto ustanovení za propadlou, kdyby byly splněny všechny podmínky, nezbytné k uložení trestu propadnutí věci.

Výrok rozsudku, podle něhož je žalovaný povinen platit na výživu nezletilé určitou peněžitou částku s tím, že má právo započítat si všechny platby, které platil na výživném pro nezletilou, není určitý. Při posuzování majetkových poměrů rodiče je nutno přihlédnout i k vynaloženým nákladům, které byly použity i ve prospěch nezletilého dítěte.

II. Majetkovou škodou ve smyslu § 228 tr. ř. může být jen skutečná škoda, kterou obviněný trestným činem způsobil a nikoli škoda, kterou uplatňuje podnik podle vnitropodnikové praxe za použití sankcí administratívní, pracovněprávní, občanskoprávní či jiné povahy.

Hlediska, k nimž je nutno přihlédnout při zkoumání a posuzování odůvodněných potřeb nezletilého dítěte (§ 96 odst. 1 zák. o rod.). V rozhodnutí o rozsahu vyživovací povinnosti rodičů k dítěti bude vyjádřena zásada úměrnosti životní úrovně dítěte životní úrovni rodičů, aby i zvýšené potřeby, které lze dítěti z příjmu otce poskytnout, byly zajištěny výživným stanoveným v odpovídající míře.

K výkladu ustanovení § 146 tr. zák. Tuzemec, který řádným způsobem získá při své pracovní cestě v cizině cizí měnu úsporou z diet a takto získanou cizí měnu v cizině použije pro své vlastní účely, nezpůsobuje našemu devizovému hospodářství škodu, takže nemůže v takovém případě spáchat trestný čin ohrožení devizového hospodářství podle § 146 tr. zák. Okolnost, že devizový tuzemec bez povolení ministerstva financí platí jakýmkoliv způsobem v tuzemsku devizovému cizozemci, znamená sice v každém případě porušení zákona o devizovém hospodářství ve znění vyplývajícím ze zákona č. 64/1958 Sb., a to § 6 písm. a), nemusí však vést ke způsobení devizové škody. (Např. pocházela-li koupená věc z Tuzexu). Za účelem objasnění subjektivní stránky trestného činu bude proto třeba při koupi určité věci od cizince rovněž objasnit vztah vědomí kupujícího ke skutkové okolnosti, že předmětná věc byla cizincem dovezena do ČSSR z ciziny.