Rok 1964

Odpovědným pracovníkem ve smyslu ustanovení § 126 tr. zák. je nutno rozumět pracovníka v takové funkci, ve které vyhotovuje výkazy a hlášení o závažných skutečnostech, týkajících se určitého úseku národního hospodářství, přičemž tyto výkazy slouží k řízení, plánování a kontrole nár. hospodářství. Odpovědnou funkcí je nutno rozumět nejen funkci v hospodářství, ale i funkci ve státním aparátu. Odpovědným pracovníkem není pracovník, pokud vyhotovuje výkazy a hlášení, která se týkají pouze jeho osobního pracovního výkonu nebo prostředků, ev. výrobních nástrojů, za které na svém pracovišti osobně odpovídá.

Při rozhodování o vině trestným činem, spáchaným velitelem vozidla, nestačí zjištění, že obviněný byl na základě rozkazu příslušného velitele, popřípadě ve smyslu služebního předpisu do této funkce určen. Je třeba vždy zjišťovat, zda obviněný byl o povinnostech velitele vozidla náležitě poučen a získal tím předpoklady pro skutečný výkon této funkce. 

Z funkce náčelníka stráže nelze dovozovat odpovědnost obviněného za bezpečnosti strážní směny převážené služebním vozidlem na místo či s místa výkonu služby.

Účelem § 76 zák. č. 55/1956 Sb. a § 10 vyhl. č. 15/1957 Ú. l. ve znění vyhl. č. 64/1960 Sb., jakož i § 41 odst. 2 zákona č. 55/1956 Sb. je, aby byla poskytnuta náhrada za dávky neprávem vyplácené. Bylo-li tohoto účelu dosaženo tím, že důchodce už zčásti poskytl Státnímu úřadu sociálního zabezpečení náhradu těchto neprávem vyplacených dávek, není na místě aby byla tato náhrada uplatňována v plném rozsahu i proti podniku. Uplatnil-li Státní úřad sociálního zabezpečení nárok na náhradu neprávem vyplacených dávek proti důchodci, který nesplnil svou ohlašovací povinnost, není tím zbaven možnosti domáhat se náhrady proti podniku a nejde v tom případě o tutéž věc ve smyslu ustanovení § 57 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Prostředkem zabraňujícím tomu, aby náhrada nebyla vymáhána ve větším rozsahu, než je k dosažení uvedeného účelu nezbytně třeba, je podání námitek proti exekuci podle § 441 o. s. ř.

Při náhradě škody, vzniklé jinak než pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, přiznané nároky se vyplácejí bez omezení uvedeného v § 32 zák. č. 150/1961 Sb. i po 1. 2. 1962, jestliže o výši náhrady bylo již rozhodnuto před 1. 2. 1962. O výši náhrady nebylo však rozhodnuto v tom případě, že účastníci uzavřeli mimosoudní dohodu; ustanovení § 31 cit. zák. nelze totiž ani analogicky použít na případy upravené v § 32 cit. zák.

Bezpečnost v provozu na silnicích vyžaduje dodržování všech dopravních předpisů. To také platí o předpisech, kterými je stanovena povinnost účastníka silničního provozu, který přijíždí na vozovku s předností v jízdě, dát přednost v jízdě na hlavní vozovce. Bez dodržování tohoto předpisu by bezpečný silniční provoz nebyl vůbec možný. Naproti tomu předpis § 20 odst. 2 vyhl. č. 141/1960 Sb. nelze chápat tak, že od řidiče jedoucího po vozovce s předností v jízdě nutno vyžadovat, aby při přijíždění na křižovatkách bez závažných důvodů reagoval na každé vozidlo přijíždějící po vedlejší vozovce a v důsledku toho upravoval rychlost svého vozidla tak, aby zabránil středu s takovýmto vozidlem, ke kterému by mohli dojít proto, že řidič přijíždějící z vedlejší vozovky porušil předpis o povinnosti dát přednost v jízdě.

Základním smyslem institutu jednočinného souběhu trestných činů je vystihnout povahu a stupeň nebezpečnosti jednání pachatele pro společnost. 

Jednočinný souběh trestného činu příživnictví podle § 203 odst. 2 tr. zák. s majetkovými trestnými činy, kterými si pachatel soustavně se vyhýbající poctivé práci, opatřuje prostředky k obživě, je možný a to i v případě, že z hlediska majetkového trestného činu byl skutek posouzen též tak, že byl spáchán výdělečně; pouhým posouzením jednání pachatele jen jako trestný čin rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, krádeže nebo podvodu by nebyla vystižena skutečnost, že pachatel se soustavně vyhýbal poctivé práci.

Odpovědnost rodinného příslušníka družstevníka, který v JZD pracuje, aniž se stal jeho členem nebo zaměstnancem, za škodu způsobenou při práci v JZD nebo v souvislosti s ní, se řídí předpisy práva zemědělsko-družstevního (§ 40 - 60 zák. č. 49/1959 Sb.). K otázce výpočtu poloviny ročního příjmu z družstva v případech, že rodinný příslušník družstevníka pracoval před způsobením škody v JZD jako učeň.