Rok 1963

K otázce, kdo je oprávněn uplatnit škodu podle § 43 odst. 2 tr. ř. Pravomoc soudů při uplatňování regresních nároků státu - Ústavů národního zdraví na náklady léčebné péče.

Podle § 41 zákona o právu rodinném lze soudní rozhodnutí o výchově a výživě dítěte změnit i k žádosti toho z rodičů, jemuž výchova dítěte nebyla svěřena, jestliže úprava výchovy dítěte podle tohoto rozhodnutí se dostane do rozporu se zájmy dítěte a zájmem společnosti, a to zejména proto, že se mezi dítětem a rodičem, jemuž bylo dítě svěřeno do výchovy, vyvinul takový vztah, který zdárný průběh výchovy dítěte ohrožuje.

K otázce zavinění trestného činu ublížení na zdraví z nedbalosti pracovníkem odpovědným za svěřené děti: Aby mohl být občan odsouzen pro nedbalostní trestný čin, je třeba prokázat, že si byl vědom, že může způsobit nějaký škodný výsledek a bez přiměřených důvodů spoléhal, že jej nezpůsobí, či že nevěděl, že jej může způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem, a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl.

Vyživovací povinnost rodičů k dětem nutno za určitých okolností rozšířit i na děti, které po dokončení středoškolského studia vykonávaly po přiměřenou dobu výrobní praxi a které se později rozhodly pro vysokoškolské studium.

V případě havárie motorového vozidla zaviněné opilým řidičem, při němž dojde k ublížení na zdraví další osobě, jde vždy o souběh trestného činu opilství podle § 201 tr. zák. s trestným činem ublížení na zdraví podle § 223 nebo 224 odst. 1, 2 event. 3 tr. zák. Při ukládání trestu takovému pachateli musí mít soud na zřeteli, že podnapilí řidiči znamenají největší ohrožení bezpečnosti silničního provozu, a že k podnapilosti řidičů při řízení motorových vozidel dochází přes neustálé upozorňování a přes veškerou výchovnou činnost. Zákonem požadovaný účel je především chránit společnost před takovými pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v páchání trestné činnosti a působit výchovně i na ostatní členy společnosti.

Premlčanie nároku na náhradu škody za väzbu a nároku na majetkovú škodu, ktorá bola utrpená v súvislosti s väzbou.

Účelem trestu zákazu činnosti je znemožnit pachateli trestného činu, jehož se dopustil v souvislosti s výkonem určitého povolání nebo funkce, aby takový trestný čin v budoucnosti opětovně spáchal. Soud proto může pachateli trestného činu uložit trest zákazu jen takové činnosti, v souvislosti s jejímž výkonem se pachatel dopustil trestného činu může při tom vyslovit i všeobecnější zákaz výkonu některých funkcí nebo činností, dopustil-li se pachatel trestného činu v souvislosti s takovými funkcemi nebo činnostmi. Soud však nemůže pachateli trestného činu zakázat výkon jakéhokoliv povolání a určit mu povolání jediné, a stejně tak není oprávněn přikázat mu určité pracoviště.