Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 03.05.1959, sp. zn. Cz 113/59, ECLI:CZ:NS:1959:CZ.113.1959.1
Datum: 03.05.1959 Sp. zn.: Cz 113/59 Nejvyšší soud ČSR
Datum: 03.05.1959 Sp. zn.: Cz 113/59 Nejvyšší soud ČSR
Datum: 06.03.1959 Sp. zn.: 5 C 281/58 Lidový soud civilní v Praze
Datum: 18.09.1959 Sp. zn.: 5 Tz 53/59 Nejvyšší soud ČSR
V případě, že obviněný byl již dříve odsouzen, je nejen pro posouzení otázky trestu, ale i pro posouzení, zda se dopustil trestného činu výtržnictví podle § 188 b) tr. zák., nutno zhodnotit závažnost předchozích odsouzení.
Trestného činu výtržnictví podle § 188 b) tr. zák. se dopouštějí především nepřátelské a protispolečenské živly, u nichž zjevná neúcta ke společnosti se projevuje výtržnostmi a hrubými neslušnostmi nebo i jinak, zejména jejich záporným postojem k práci, k pracujícím, k jejich společenským organizacím, k budovatelskému úsilí pracujících, k veřejnému životu. Právě tímto zaměřením, z něhož pak i výtržnické jednání pramení, se liší trestný čin výtržnictví od jiných trestných činů, např. podle § 187 odst. 1 tr. zák. a přestupků podle § 127 či § 85 odst. 2 písm. b) tr. zák. spr. Proto nelze bez dalšího z pouhého zjištění o vnějším průběhu neslušného nebo výtržnického jednání spolehlivě usoudit, že výtržnické jednání svědčí o zjevné neúctě pachatele vůči společnosti a že právě tímto jednáním měla být tato neúcta projevena.
Datum: 30.10.1959 Sp. zn.: 1 Tz 38/59 Nejvyšší soud ČSR
Pokud soud nevzal v úvahu ustanovení § 6 odst. 3 zák. č. 71/1958 Sb., a vyslovil povinnost nahradit částku vyšší než činí trojnásobek pracovního příjmu, porušil ustanovení zákona o rozsahu náhrady škody zák. č. 71/1958 Sb. a tím i ustanovení § 244 odst. 2 tr. ř.
Datum: 06.02.1959 Sp. zn.: 4 Co 4/59 Krajský soud v Nitře
Datum: 15.05.1959 Sp. zn.: 21 Co 292/59 Krajský soud v Praze
Datum: 21.09.1959 Sp. zn.: 6 Tz 68/59 Nejvyšší soud ČSR
Pri rozhodovaní o nároku poškodeného na náhradu škody správa sa trestný súd predpismi občianskeho zákona, popr. ustanoveniami zák. č. 71/1958 Zb., o záväzkoch k náhrade škody spôsobenej zamestnancom porušením povinností z pracovného pomeru, pričom súd je oprávnený zaviazať obvineného zamestnanca k náhrade všetkej ním spôsobenej škody iba vtedy, ak by sa táto povinnosť nemala stanoviť podla pre obvineného priaznivejšieho ustanovenia § 6 ods. 3 zák. č. 71/1958 Zb. Z dobrodenia tohto zákonného ustanovenia vylučuje § 16 cit. zák. iba zamestnanca, ktorý spôsobil škodu úmyselne, alebo v opilosti, pričom za opilosť z hladiska ustanovenia § 16 ods. 1 zák. č. 71/1958 Zb. treba považovať už taký stupeň alkoholického opojenia, ktoré znamená zníženie duševných funkcií a celkovej pohotovosti, ktorých je treba pre bezpečné ovládanie motorového vozidla.