Rok 1957 / Ročník IX

Účastníky řízení o vyklizení bytu nejsou osoby, které na vyklizované nemovitosti jsou jen na základě práva vyklizovaného nájemce.

Trest odnětí svobody, i když jeho výkon byl podmíněně odložen, je trestem přísnějším než trest nápravného opatření.

Po dobu, po kterou vázne na rodinném domku právo požívání, přísluší právo domáhat se přivolení k výpovědi z důvodů § 1 písm. f) nař. č. 179/1950 Sb., o důležitých důvodech k výpovědi chráněných nájmů nebo k jich zrušení bez výpovědi, výlučně poživateli. Je nerozhodné, zda nájemní poměr vznikl teprve za trvání požívacího práva či již před vznikem požívání.

Skutečnost, že trestným činem byly poškozeny postupně různé osoby (na př. vlastníci odcizených věcí), nevylučuje, aby byl trestný čin posouzen jako pokračující, jsou-li dány jiné objektivní a subjektivní souvislosti.

Jestliže při pokračujícím trestném činu pachatel u některých skutků svým jednáním způsobí výsledek uvedený v zákoně, u jiných skutků téže činnosti však - ačkoli měl v úmyslu výsledek uvedený v zákoně způsobit - tento nezpůsobí, takže tyto skutky posuzovány samostatně by byly jednak dokonaným trestným činem, jednak pokusem, nutno tuto skutečnost vyjádřit v rozsudečném výroku tak, že pachatel spáchal trestný čin částečně dokonaný, částečně nedokonaný. Tuto skutečnost nutno označit i uvedením příslušných zákonných ustanovení (tedy na př., že pachatel spáchal trestný čin krádeže částečně dokonané, částečně nedokonané podle § 247 odst. 1 a § 5 odst. 1, § 247 odst. 1 tr. zák.).

Naplňuje-li jednání, které je prostředkem k spáchání jiného trestného činu, znaky trestného činu, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je poměrně malý u srovnání s trestným činem, který je vlastním účelem pachatelovy činnosti, nutno mít za to, že je trestný čin, který byl pouze prostředkem k spáchání jiného trestného činu, tímto konsumován a lze k němu přihlédnout, hledíc k § 19 odst. 1 tr. zák., jen při výměře trestu.

Nebylo-li přeřazení zaměstnance národního podniku průmyslového na jiné pracovní místo projednáno se závodním zastupitelstvem, jde o opatření právně neúčinné (§ 28 odst. 2 zák. č. 103/1950 Sb., o národních podnicích průmyslových).

K výkladu poměru trestného činu omezování osobní svobody podle § 229 tr. zák. a útisku podle § 235 tr. zák.

Předpokladem beztrestnosti pokusu následkem dobrovolného upuštění od dokonání trestného činu je skutečnost, že pachatel je si vědom toho, že může trestný čin dokonat, avšak nechce tak již učinit. Jestliže proto pachatel má objektivní možnost trestný čin dokonat a tuto možnost si uvědomuje, avšak upustí od dokonání činu pod vlivem okolností, které nebrání jeho svobodnému rozhodování a proto ani uskutečnění pachatelovy vůle dokonat trestný čin, jest míti za to, že pachatel dobrovolně upustil od dokonání trestného činu. Pachatel, který při pokusu trestného činu, od něhož dobrovolně upustil, naplní skutkovou podstatu jiného trestného činu, takže tento jiný trestný čin dokoná, dopouští se tohoto jiného trestného činu.

Odporuje-li trvalé přeřazení administrativního zaměstnance k manuální práci pracovní smlouvě, může k němu dojít pouze se souhlasem zaměstnance.