Rok 1957 / Ročník IX

Ak páchateľ z nedbanlivosti vec, ktorá bola získaná trestným činom spáchaným inou osobou, prevezme iba na to, aby túto vec predal, ide o prevedenie veci na seba v zmysle § 251 tr. zák.

O sprostredkovanie, beztrestné z hľadiska nedbanlivého podielnictva podľa § 251 tr. zák., by išlo vtedy, ak by páchateľ vec pochádzajúcu z trestného činu neprevzal, ale na žiadosť držiteľa veci by iba hľadal kupca, ktorý by vec kúpil.

Predseda JRD, hoci nemôže byť zodpovedný za hlasovanie jednotlivých členov pri členskej schôdzi JRD, je predsa z povahy svojej funkcie povolaný na to, aby riadne poučil a upozornil kolektívne orgány družstva na ich povinnosti a v prípade chybného alebo nezákonného ich postupu alebo rozhodnutia je povinný upozorniť na to dozorčie orgány, predovšetkým poľnohospodársky odbor rady ONV.

Trestný čin loupeže podle § 232 odst. 1 tr. zák. je dokonán již užitím násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí proti někomu v úmyslu zmocnit se cizí věci, aniž by bylo třeba, aby tento úmysl byl uskutečněn.

Pod pojem "domu" ve smyslu § 236 odst. 1 tr. zák. je třeba rozumět též všechny uzavřené prostory, které tvoří příslušenství domu, tedy i uzavřený dvůr, zahradu, půdu, sklep a všechny vedlejší místnosti.

O vniknutí do domu nebo bytu jiného tím, že pachatel užije násilí, půjde i tehdy, když pachatel užije násilí proti věci (na př. vylomí dveře, zámek, okno a pod.). Naproti tomu pouhé překonávání překážky, která činí pachateli určité obtíže (na př. přelézání plotu, vnikání do domu úzkým oknem vyžadujícím námahu) není užitím násilí.

Otázka nepříčetnosti je otázkou právní, jejíž posouzení náleží soudu na základě zjištěných skutečností.

Nepříčetnost podle § 11 tr. zák. je dána nejen tehdy, když pachatel pro duševní poruchu nemohl v době činu rozpoznat, že jeho jednání je pro společnost nebezpečné, nýbrž i tehdy, když nemohl ovládat své jednání.

Trest odnětí svobody, i když jeho výkon byl podmíněně odložen, je trestem přísnějším než trest nápravného opatření.

Skutečnost, že trestným činem byly poškozeny postupně různé osoby (na př. vlastníci odcizených věcí), nevylučuje, aby byl trestný čin posouzen jako pokračující, jsou-li dány jiné objektivní a subjektivní souvislosti.

Jestliže při pokračujícím trestném činu pachatel u některých skutků svým jednáním způsobí výsledek uvedený v zákoně, u jiných skutků téže činnosti však - ačkoli měl v úmyslu výsledek uvedený v zákoně způsobit - tento nezpůsobí, takže tyto skutky posuzovány samostatně by byly jednak dokonaným trestným činem, jednak pokusem, nutno tuto skutečnost vyjádřit v rozsudečném výroku tak, že pachatel spáchal trestný čin částečně dokonaný, částečně nedokonaný. Tuto skutečnost nutno označit i uvedením příslušných zákonných ustanovení (tedy na př., že pachatel spáchal trestný čin krádeže částečně dokonané, částečně nedokonané podle § 247 odst. 1 a § 5 odst. 1, § 247 odst. 1 tr. zák.).

Naplňuje-li jednání, které je prostředkem k spáchání jiného trestného činu, znaky trestného činu, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je poměrně malý u srovnání s trestným činem, který je vlastním účelem pachatelovy činnosti, nutno mít za to, že je trestný čin, který byl pouze prostředkem k spáchání jiného trestného činu, tímto konsumován a lze k němu přihlédnout, hledíc k § 19 odst. 1 tr. zák., jen při výměře trestu.