Archiv Sbírky

Jestliže obviněný poskytl pomoc (§ 10 odst. 1 písm. c) tr. zák.) několika pachatelům, z nichž každý spáchal jen přečin proti pracovní kázni podle § 8 písm. c) zák. č. 150/1969 Sb., záležející v tom, že jako vedoucí prodejny vytvořil podvodně fond neevidovaných finančních prostředků ke krytí případného budoucího hospodářského rizika, nelze obviněného uznat vinným pomocí k trestnému činu porušování povinnosti při nakládání s finančními a hmotnými prostředky podle § 127 odst. 1 tr. zák. s odůvodněním, že souhrn finančních prostředků, s nimiž nakládali jednotliví vedoucí prodejen, dosáhl hodnoty většího rozsahu ve smyslu § 127 odst. 1 tr. zák. Podmínkou trestnosti účastníka záležející v tom, aby pachatel spáchal ten trestný čin (resp. jeho pokus), na němž se má obviněný účastnit, nelze obcházet tak, že se chybějící zákonný znak trestného činu u jednotlivých pachatelů v jednání účastníka dovodí za souhrnu činů více pachatelů.

II. K podmínkám rozhodnutí odvolacího soudu rozsudkem ve věci podle § 259 odst. 3 tr. ř.Provedené důkazy netvoří ještě skutková zjištění. Úplnost dokazování vytváří jen nezbytný podklad pro další myšlenkovou činnost soudu záležející ve zhodnocení těchto důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a vytvoření závěrů o tom, zda, jak a k jakému skutku došlo. Teprve tyto závěry, které pak soud vyjádří ve výroku rozsudku - v tzv. skutkové větě - tvoří skutkový stav zjištěný v napadeném rozsudku ve smyslu ustanovení § 259 odst. 3 tr. ř.

K výkladu znaku přechovávání předmětů potřeby v úmyslu je se ziskem prodat nebo směnit anebo získat jinou výhodu (§ 117 odst. 1 al. 1 tr. zák.).Jestliže si občan opatřil věci pro vlastní potřebu, sám je také užívá a později se rozhodne je prodat, není držení věcí v době hledání vhodného kupce přechováváním věcí ve spekulativním úmyslu. Je přitom z hlediska § 117 tr. zák. nerozhodné, zda občan věci prodá nebo se snaží je prodat za cenu, která je pro něho nejvýhodnější.

Jestliže dřívější řízení vedené proti obviněnému skončilo pravomocným rozhodnutím orgánu oprávněného projednávat přestupky, nebrání tato okolnost trestnímu stíhání stejné osoby pro týž skutek. K uloženému opatření za přestupek soud přihlédne při stanovení druhu trestu, popřípadě jeho výměry (§ 38 odst. 4 tr. zák.), pokud nerozhodne o zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 2 písm. b) tr. ř.Trestní stíhání však nelze konat v případě, kdy orgán oprávněný projednávat přestupky konal řízení a rozhodoval o přestupku potom, co trestní stíhání vedené proti obviněnému pro týž skutek skončilo pravomocným rozhodnutím vyšetřovatele, prokurátora nebo soudu o postoupení věci tomuto orgánu k projednání jako přestupek (srov. č. 3/1974 Sb. rozh. tr.).

Velitel, ktorý v zmysle § 294 odst. 1 Tr. zák. vydal rozhodnutie o disciplinárnom treste, môže na základe protestu prokurátora svoje rozhodnutie sám zrušiť. V prípade takéhoto postupu velitela predchádzajúce disciplinárne vybavenie činu už nie je prekážkou trestného stíhania uvedenou v § 11 odst. 1 písm. h) Tr. por.Len ak tento velitel protestu prokurátora nevyhovie, musí ho predložiť nadriadenému velitelovi na rozhodnutie.

Podla § 134 odst. 1 písm. c) Tr. por. uznesenie musí okrem iného obsahovať výrok s uvedením zákonných ustanovení, ktoré boli použité. Uznesenie o postúpení veci disciplinárne konanie podla § 171 odst. 2 Tr. por. sa svojím významom blíži významu rozsudku. Vo výrokovej časti takéhoto rozhodnutia preto musia byť uvedené skutky, ktoré majú byť predmetom disciplinárneho konania a nie len na odkaz na uznesenie o začatí trestného stíhania, vznesenia obvinenia a právne posúdenie skutku.

II. O zisťovaní podmienok zániku trestnosti platia všeobecné zásady trestného konania, teda v dokazovaní aj zásada vyhladávania. Okolnosti odôvodňujúce zánik trestnosti musia orgány činné v trestnom konaní objasňovať z úradnej povinnosti. Nie je povinnosť obvineného, aby dokazoval tieto okolnosti.