Archiv Sbírky

Za překážku ve smyslu § 2913 odst. 2 věty první o. z. lze považovat skutkovou okolnost, která znemožňuje splnění smluvní povinnosti škůdce, vznikla-li (zcela) mimo sféru jeho kontroly, jejímu působení není ani nebylo možno zamezit při vyvinutí úsilí, které lze rozumně požadovat na osobě v postavení škůdce, její vznik a skutečnost, že působí jako překážka, nemohla rozumná osoba v postavení škůdce v době uzavření smlouvy předpokládat (s adekvátní mírou pravděpodobnosti) a tato okolnost se svou mimořádností zcela vymyká okolnostem, k nimž v typově podobných situacích dochází.

Sjednání výhrady vlastnického práva k věci, jež se nezapisuje do veřejného seznamu, mezi prodávajícím a kupujícím ve formě neodpovídající § 2134 větě první o. z. nevylučuje aplikaci § 1109 a násl. o. z. pro posouzení, zda se stala vlastníkem věci třetí osoba, které se kupující smluvně zavázal věc převést.

Důvodem pro pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti soudním rozhodnutím (§ 869 o.z.) může být i trvalá duševní porucha (plně svéprávného) rodiče, i když nevyžaduje dlouhodobou hospitalizaci rodiče ve zdravotnickém zařízení. V takovém případě - vyžaduje-li to současně zájem dítěte - soud může pozastavit výkon rodičovské odpovědnosti rodiče v celém rozsahu nebo jen v rozsahu některých jejích složek (případně jen některých právních jednání), v závislosti na tom, v jaké míře není rodič schopen (není způsobilý) z důvodu duševní poruchy rodičovskou odpovědnost vykonávat. V odůvodněných případech soud může rodiči, jemuž byl (lhostejno v jakém rozsahu) pozastaven výkon rodičovské odpovědnosti, určit soudním rozhodnutím styk s dítětem.

Omyl jednajícího v projevu jeho vůle nevyvolává následky podle § 583 a násl. o. z., byla-li nebo musela-li být adresátovi právního jednání známa skutečná vůle jednajícího. Při výkladu takového právního jednání je nutno upřednostnit podle § 556 odst. 1 věty první o. z. skutečnou vůli jednajícího před jejím vnějším projevem, včetně objektivního významu užitých slov.

Den, který se pokládá za den smrti člověka, který se stal nezvěstný tím, že opustil své bydliště, nepodal o sobě zprávu a není o něm známo, kde se zdržuje, avšak nebyl za nezvěstného prohlášen (§ 74 odst. 1 o.z.), může být určen zpětně ke dni, který bude předcházet konci ochranné sedmileté doby.

Určuje-li v exekučním řízení způsob provedení exekuce pověřený soudní exekutor (§ 58 odst. 3 věta první ex. řádu), jenž je v souladu s ustanovením § 46 ex. řádu povinen vést exekuci v zájmu oprávněného rychle a účelně i bez návrhu, nemůže být jeho postup při nařízení dalšího dražebního jednání ve lhůtě od tří měsíců do jednoho roku po předchozí bezúspěšné dražbě podmíněn podáním návrhu oprávněného ve smyslu § 336m odst. 1 o. s. ř., ledaže by oprávněný vyslovil (dal soudnímu exekutorovi nepochybně najevo), že s další dražbou již nesouhlasí.

Je věcí insolvenčního správce, zda jako podklad ke zpracování zprávy pro oddlužení využije znalecký posudek o ocenění nemovitých věcí, vyhotovený pro účely exekučního řízení, v němž je dlužník povinným. Pro tyto účely přihlédne insolvenční správce zejména k tomu, k jakému datu byly nemovité věci oceněny ve znaleckém posudku.

Znalecký posudek, který je insolvenční správce ve smyslu ustanovení 398a odst. 2 insolvenčního zákona povinen připojit ke zprávě pro oddlužení, je-li v majetkové podstatě nemovitá věc, nemusí splňovat náležitosti vyžadované ustanovením § 127a o. s. ř.

Ustanovení § 24 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) se nevztahuje na rozhodnutí insolvenčního soudu podle ustanovení § 398 odst. 3 a 6 insolvenčního zákona o vydání majetku insolvenčnímu správci ke zpeněžení.