Archiv Sbírky

Zákon o právu rodinném vyjadřuje zásadu, že snoubenci mají vstupovat do manželství s plnou odpovědností, jak vůči sobě, tak i vůči společnosti. Důvodem rozvodu nemůže být neuvážené uzavření manželství.

Učiní-li pachatel trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 210 tr. zák. nepravdivé prohlášení, že proti němu není vedena exekuce k dobytí výživného, aby si tím usnadnil spáchání uvedeného trestného činu, nelze jej uznat vinným též přestupkem podle § 6 odst. 1 zák. opatření č. 57/1955 Sb. spáchaným v jednočinném souběhu s trestným činem zanedbání povinné výživy.

Skutečná škoda, kterou má zaměstnanec nahradit v případě ztráty předmětů svěřených mu podle § 5 odst. 1 zák. č. 71/1958 Sb., je omezena na skutečnou újmu, která nastala na majetku podniku a nelze do ní zahrnovat ušlý zisk (§ 6 odst. 1); skutečnou škodou se rozumí běžná cena (§ 8 věta druhá), tj. zpravidla státní maloobchodní cena, anebo tzv. spotřebitelská cena. Jestliže hodnota věci není určena ve státní maloobchodní ceně, zjistí se skutečná hodnota tak, že se k pořizovacím nákladům připočte daň z obratu. Nelze-li ani tak hodnotu předmětu zjistit, určí soud výši náhrady škody volným uvážením (§ 94 o. s. ř.). Skutečná škoda se takto hradí v plné výši u nových předmětů, kdežto u starších předmětů se tato hodnota sníží o hodnotu představující skutečné opotřebení nebo jiné znehodnocení.

Zavazuje-li § 2 odst. 7 tr. ř. orgány činné v trestním řízení, aby shromažďovaly důkazy z úřední povinnosti, a vyslovuje-li zásadu, že doznání obžalovaného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat a ověřit všechny okolnosti případu, je také povinností soudu, aby takto postupoval, zejména když mezi jednotlivými procesními materiály jsou podstatné rozpory a obžalovaný, který se doznal, je osobou s psychopatickým založením, tedy takovou osobou, jejíž výpověď je nutno zvlášť pečlivě ověřit. U recidivistů se nelze spokojit s pouhým výpisem z trestního rejstříku, ale nutno opatřit spisy o předchozích odsouzeních, nezbytné pro hodnocení osoby pachatele a jeho jednání i pro úvahy o možnosti nápravy obžalovaného.

Ustanovením čl. II odst. 1 zák. č. 46/1959 Sb. je vyloučena pravomoc soudů jednat a rozhodovat o výchově dětí, které jsou v poručenské péči. Po účinnosti zák. č. 46/1959 Sb., tj. po 1. září 1959, náleží tedy orgánům pověřeným péčí o mládež rozhodovat o výchově dětí, které jsou poručenci, a to ve smyslu čl. VII cit. zák. i v těch případech, kdy řízení bylo zahájeno před účinností tohoto zákona.

Z povinnosti odvolacieho súdu rozhodnúť o všetkých odvolaniach oprávnených osôb plynie, že odvolací súd musí o všetkých včas podaných odvolaniach oprávnených osôb rozhodnúť súčasne v tom istom odvolacom pojednávaní a jediným rozhodnutím a že teda nemôže odvolatela odkázať na to, že rozhodnutie nižšieho súdu bolo v zmysle § 283 tr. por. preskúmané v celom rozsahu z podnetu odvolania iného odvolatela podaného v tej istej trestnej veci (§ 268 ods. 2, § 269 tr. por.). Pokial páchatel prijal z majetku v socialistickom vlastníctve sumu v dobrej viere, že mu po práve náleží, keď ale diel z tejto sumy ponechal poukazujúcej osobe za vybavenie jej domnelého nároku verejnoprávnej povahy, nejde o rozkrádanie majetku v socialistickom vlastníctve podla § 245 tr. zák., ale o trestný čin podplácania podla § 182 ods. 1, ods. 2 tr. zák.

Odpovědnost zdravotnického ústavu za dětské kočárky, které matky ošetřovaných dětí odkládají na místě vyhraženém k jejich uložení.