Archiv Sbírky

Samostatný peněžitý trest lze uložit podle § 53 odst. 1 tr. zák. jen tehdy, pokud to trestní sazba dovoluje, jestliže soud s ohledem na povahu spáchaného trestného činu a možnosti nápravy pachatele dojde k závěru, že uložení jiného trestu k dosažení účelu trestu není třeba. Rozhodnutí o uložení peněžitého trestu ve smyslu ustanovení § 53 odst. 1 tr. zák. nelze odůvodnit jinými hledisky nebo úvahami, které se neopírají o znění zákona a přesahují rámec zákonných podmínek v citovaném ustanovení uvedených.

O odkázanosti na výživu ve smyslu § 10 odst. 4 zák. č. 150/1961 Sb. jde též, jestliže zajištění slušné výživy oprávněné osobě bylo závislé na plnění zesnulého; rozsah odkázanosti se řídí částkou, kterou by zemřelý měl této osobě poskytovat se zřetelem na ostatní osoby, které mají vůči ní vyživovací povinnost.

Aby zpráva MNV o chování podmíněně odsouzeného ve zkušební době byla spolehlivým důkazem, musí mít takové náležitosti, z nichž by bylo patrno, že zpráva obsahuje stanovisko kolektivního orgánu MNV. Je-li zpráva MNV neúplná, nebo namítá-li odsouzený, že zpráva neodpovídá skutečnosti, je povinností soudu, aby požádal MNV o doplnění zprávy, nebo o zprávu novou a přitom sdělil obranu odsouzeného, případně aby prověřil správnost námitek odsouzeného i provedením dalších důkazů.

Za trvání manželství užívají oba manželé společné věci v bezpodílovém spoluvlastnictví (§ 144 zák. č. 40/1964 Sb.). Je-li předmětem tohoto spoluvlastnictví osobní vůz, nemůže se jeden z manželů domáhat na druhém manželovi vydání dokladů k vozu a tak vyloučit druhého manžela z možnosti společného užívání vozu.

K výkladu zákonných podmínek pro podmíněné odložení výkonu trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1 písm. a) a b) tr. zák.

Vzhledem k závažnosti důsledků nezrušitelnosti osvojení (§ 74 zák. č. 94/1963 Sb.) mohou takto dítě osvojit pouze manželé nebo manžel, který žije s rodičem dítěte v manželství. Jde-li o manžela rodiče dítěte, je nutno uvážit, zdali zamýšlené osvojení je v souladu se zájmem společnosti, když dítěti, jež má být osvojeno, nechybí rodinné prostředí a je účastno výhod, plynoucích z toho, že žije v domácnosti rodiče a jeho druhého manžela.

Trestného činu opustenia republiky podla § 109 ods. 1 tr. zák. a účastníctva na tomto trestnom čine podla § 10 ods. 1, § 109 ods. 1 tr. zák. sa môže dopustiť ktokolvek, tedy nielen československý štátný občan, ale i osoba bez štátneho občianstva alebo cudzinec. Z hladiska zákonného znaku "opustenia republiky" je nerozhodné, či osoba, ktorá bez povolenia opustí územie ČSSR, mala na tomto území bydlisko, alebo sa na ňom zdržovala len prechodne.