Archiv Sbírky

Jestliže byl odsouzený z trestu odnětí svobody podmíněně propuštěn, nelze považovat trest za vykonaný dnem, kdy došlo k podmíněnému propuštění, pokud nebylo podle § 64 odst. 1 tr. zák., rozhodnuto, že se v podmíněné lhůtě osvědčil. Odsuzuje-li soud podmíněně propuštěného pachatele před uplynutím zkušební doby pro další trestný čin spáchaný ve zkušební době, musí při výměře trestu přihlížet k ustanovení § 36 odst. 1 tr. zák. tak, aby trest odnětí svobody, který má být uložen, nepřesáhl spolu s dosud nevykonaným zbytkem předchozího trestu odnětí svobody patnáct let. Zda předchozí, dosud neodpykaný trest odnětí svobody nebo jeho zbytek bude či nebude vykonán, řeší soud samostatně jako předběžnou otázku podle § 9 odst. 1 tr. ř.

K otázce zrušení spoluvlastnictví rodinného domku a jeho přikázání jednomu ze spoluvlastníků.

K výkladu ustanovenia § 16 odst. 1 tr. zák. Vystavenie falošného dokladu o predisponovaní tovaru z jednej predajne do druhej za účelom zakrytia jestvujúceho manka je treba posudzovať z hladiska trestného činu poškodzovania majetku v socialistickom vlastníctve podla § 136 odst. 1 písm. b) tr. zák.

Při stanovení výživného a v jeho rámci ošetřovaného (§ 103 zák. o rod.), určí soud výživné na každé dítě, do každého domova a pro každého z rodičů zvlášť, a potom stanoví ošetřovné. Solidarita závazku, plynoucího z vyživovací povinnosti není možná.

Výsledky daktyloskopickej expertízy je treba hodnotiť podla tých istých zásad ako iné dôkazy s prihliadnutím na všetky okolnosti prípadu. Trestné stíhanie nie je možné zastaviť pri predbežnom prejednaní obžaloby, hoci vec nie je náležite objasnená a je možné zistiť ešte ďalšie okolnosti, ktoré môžu podozrenie proti obvinenému buď ďalej posilniť, alebo naopak zoslabiť.

K podání návrhu na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř.), jímž byl vydán příkaz k vyklizení bytu ve prospěch vlastníka rodinného domku podle ustanovení § 55 a) zák. č. 67/1956 Sb. (ve znění vyhlášky č. 9/1962 Sb.), je oprávněn vlastník rodinného domku nebo místní národní výbor.

Při zkoumání zavinění pachatele ve smyslu § 5 písm. a) tr. zák. nestačí pouhé zjištění, že pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, ale nutno zjišťovat všechny skutečnosti, z nichž by bylo možno spolehlivě dovodit, že bez přiměřených důvodů spoléhal, že porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem nezpůsobí. K posouzení přiměřenosti jeho důvodů nutno přistoupit z hlediska zkušeností pachatele a ostatních okolností případu. Skutečnost, že pachatel zakázal poškozenému určité jednání, které mohlo vést k jeho poškození, samo o sobě nestačí k závěru o nevině pachatele.