Archiv Sbírky

Organizace, které odpovídají za věci vnesené do prostor organizace ubytovanými občany nebo pro ně ve smyslu § 433 odst. 1 o. z., jsou všechny organizace, které poskytují ubytovací služby podle § 300 a násl. o. z., byť jen vedle hlavní provozní činnosti.

Soud, který rozhoduje o zrušení práva užívání bytu - nejde-li o případ, kdy se podle zákona neposkytne ani náhradní byt, ani náhradní ubytování - vysloví toliko obecně, že právo dosavadního uživatele bytu užívat byt zanikne ke dni, kdy mu bude přidělen vykonatelným rozhodnutím příslušného orgánu náhradní byt, popř. poskytnuto náhradní ubytování (stačí-li podle zákona náhradní ubytování), a že dosavadní držitel bytu je povinen vystěhovat se z bytu do stanovené lhůty ode dne, ke kterému mu bude přidělen podle vykonatelného rozhodnutí příslušného orgánu náhradní byt, popř. poskytnuto náhradní ubytování (stačí-li podle zákona náhradní ubytování) a nezabývá se konkrétním řešením otázky, zda má být dosavadnímu uživateli bytu přidělen náhradní byt či jenom poskytnuto náhradní ubytování.

Nelze vyloučit možnost úspěšného podání návrhu organizace na zrušení práva užívat byt podle § 184 a) o. z. i proti takovému uživateli bytu, jenž pro organizaci nikdy nepracoval, ovšem jedině tehdy, je-li zcela zřejmý společenský zájem na uvolnění bytu dosavadním uživatelem pro potřeby organizace.

Pri vyporiadaní bezpodielového spoluvlastníctva nemožno ponechať stranou ani pohladávky a dlhy, ktoré vznikli za trvania bezpodielového spoluvlastníctva manželov (§ 496, 150 o. z.).

Pri rozhodovaní o výchove detí rodičov spolu nežijúcich sa súdy majú riadiť vždy záujmom dieťaťa, posudzujúc ho v súlade so záujmom spoločnosti. Je treba, aby si súdy vždy našli bezpečný poklad pre hodnotenie osobných a povahových vlastností rodičov a prostredia, v ktorom rodičia žijú. Musia zistiť, aký majú vzťah rodičia k deťom a ako sa o ne dosial starali. Zistia tiež, ako rodičia žijú, aké mali a majú zamestnanie, z akého prostredia pochádzajú, aký majú pomer k práci a aký postoj prejavujú k nášmu zriadeniu svojím životom a jednaním nielen na pracovisku, ale i vo svojom bydlisku. Schopnosť rodičov k výchove detí nemožno posudzovať len so zretelom k tomu, kto zapríčinil ich rozchod, ale je treba starostlivo uvážiť, ako sa v dôvodoch rozchodu rodičov prejavuje ich postoj k rodine, deťom a spoločnosti.

Jestliže je určována vyživovací povinnost za dobu minulou, pak nesmí být opomenuto zjištění, jaké částky byly rodičem na výživném již poskytnuty, zda tyto částky odpovídaly hlediskům uvedeným v § 96 odst. 1 zák. o rod., zda rodič nepřispíval případně na výživu nezletilých dětí i jinak, např. naturálně, což by bylo nutno též zhodnotit. Přitom by ovšem bylo nutno uvážit, zda nešlo pouze o příležitostná plnění v době styku otce s dětmi, která by svou povahou nepřekračovala výdaje, jež nelze na výživné započítat proto, že šlo o běžné dárky, či jiná podobná plnění, která nesměřovala k uspokojování odůvodněných potřeb nezletilých dětí. Ani tehdy, když se rodiče dohodnou o výživném i o počátku jeho plnění ze strany povinného, nemění se nic na povinnosti soudu zkoumat při schvalování dohody ve smyslu § 50 odst. 2 a § 26 odst. 2 zák. o rod., zda dohodnutý počátek vyživovací povinnosti odpovídá dosavadnímu plnění výživného rodiči.

Soud není oprávněn z hlavního líčení podle § 221 odst. 1 tr. ř. vrátit věc prokurátorovi k došetření, jestliže bylo již při předběžném projednání obžaloby ze spisu zřejmé, že nebyly náležitě objasněny v přípravném řízení okolnosti podstatné pro posouzení věci. Jestliže však byly zjištěny důvody k vrácení věci prokurátorovi k došetření z hlavního líčení, neomezuje ustanovení § 221 odst. 1 tr. ř. soud v tom směru, aby nemohl požadovat současné došetření i dalších skutečností, tedy i těch, u nichž potřeba došetření byla zřejmá již v době předběžného projednání obžaloby.