Archiv Sbírky

Trestný poriadok nevylučuje možnosť oprieť obžalobu o svedecké dôkazy vykonané pred vznesením, poťažne oznámením obvinenia, ak boli vykonané po začatí trestného stíhania (§ 160 odst. 1 tr. por.) dla piatej hlavy trestného poriadku.

Ustanovení občanského zákoníku nepodmiňují společné bydlení v rodinném domku jeho vlastníkem a družkou přivolením národního výboru. Souhlas žalobce s tím, aby se žalovaná jako jeho družka přistěhovala do bytu s ohledem na potřebu vedení společné domácnosti, je dostatečným právním důvodem užívání bytu žalobce žalovanou. Odpadl-li souhlas žalobce k užívání jeho bytu žalovanou (v důsledku změny osobního vztahu mezi účastníky), pozbyla žalovaná důvod k užívání bytu žalobce, přičemž nemá nárok na přidělení náhradního bytu či náhradního ubytování.

Při úvaze, zda u pachatele trestného činu opilství podle § 201 tr. zák. postačí k splnění účelu trestu pouze trest zákazu řízení motorových vozidel, je nutno pečlivě se zabývat nejen osobou pachatele, ale i okolnostmi případu, zejména bezpečím, které z jízdy pachatele vyplývalo.

Předpokladem nároku na uzavření dohody o užívání bytu (§ 154 odst. 1 a § 390 odst. 2 o. z.) je vykonatelnost rozhodnutí o přiděleném bytu a jeho vyklizení.

Dojde-li ke změně rozhodnutí ve výroku o náhradě škody u jednoho z obžalovaných, který podal odvolání a prospívá-li důvod, pro který ke změně došlo, i spoluobžalovaným, je nutno ve smyslu § 261 tr. ř. změnit výrok o náhradě škody jich se týkající v jejich prospěch.

K výkladu § 96 odst. 2 zák. o rod. Při rozhodování o vyživovací povinnosti dítěte vůči rodiči (§ 87 zák. o rod.) nebude sice v rozsudku výslovně vyjádřena výše vyživovací povinnosti dítěte, vůči němuž nárok rodičem uplatněn nebyl, soud si ovšem musí vyřešit otázku vyživovací povinnosti a její výše ohledně všech povinných ve smyslu ustanovení § 87 odst. 2 zák. o rod.

Vzhledem k ustanovení § 1 odst. 1 a § 2 odst. 5 zákona č. 33/1965 Sb., podle něhož regresní náhradu má platit občan, který poškození na zdraví jinému zavinil, přičemž zavinění škůdce se posuzuje podle předpisů občanského zákoníku, lze regresní nárok přiznat jenom v tom rozsahu, v jakém by byl pachatel povinen nahradit poškozenému škodu, kdyby tato nebyla uhrazena státem. V případě spoluzavinění poškozeného lze i regresní nárok přiznat jen částečně podle zásady vyjádřené v ustanovení § 441 obč. zák.