Archiv Sbírky

Skutočnosť, že polnohospodársky majetok združený na spoločné obhospodarovanie v JRD alebo v bezplatnom užívaní socialistickej organizácie neprináša vlastníkovi bezprostredný výnos z majetku, odráža sa to v v rozhodnutí štátneho notárstva podla § 39 not. por. len v tom, že výplaty dedičských podielov ostatným dedičom z takéhoto majetku možno podmieniť pre prípad vyčlenenia zo spoločného hospodárenia či užívania socialistickou organizáciou. Toto podmienenie výplaty dedičských podielov žiadnemu zákonnému predpisu neodporuje. Avšak určenie výšky výplat dedičských podielov musí byť v rozhodnutí podla § 39 not. por. vykonané konkrétne, a to s prihliadnutím na právoplatné rozhodnutie štátneho notárstva podla § 37 ods. 1 not. por.

K pomeru trestného činu obmedzovania osobnej slobody podla § 231 ods. 1, 2 tr. zák. a pokusu znásilnenia podla § 8, 241 tr. zák.

Vlámanie za účelom zmocnenia sa cudzej veci nie je možné bez ďalšieho pokladať za dôvod pre posúdenie činu ako obzvlášť zavrhnutelného v zmysle § 16 odst. 1 al. 2 zák. č. 38/1961 Zb. ev. § 35 odst. 1 al. 2 zák. č. 60/1961 Zb. Za obzvlášť zavrhnutelný čin je možno pokladať také vlámanie, zo spôsobu ktorého je zjavné, že páchatel prejavil obzvláštnu smelosť s cielom zmocniť sa cudzieho majetku a svedčiacu o jeho bezohladnosti voči cudziemu majetku. Napr. páchatel použije pri vlámaní intenzívneho násilia, ako je vlámanie do pokladne s použitím hasáku apod.

Plnenie z poistnej zmluvy, patriace už priamo osobe z poistnej zmluvy oprávnenej (§ 72 o. z.), do dedičstva po poručitelovi nepatrí.

Vznikne-li nárok na náhradu škody, která byla způsobena odpovědnými pracovníky socialistické organizace zneužitím jejich pracovních funkcí - tedy v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů - již za účinnosti zákoníku práce č. 65/1965 Sb., nelze v žádném případě uložit solidární náhradu škody. 

Brání tomu ustanovení § 179 odst. 5 zákoníku práce, v němž na rozdíl od občanského zákoníku je zásada dělené odpovědnosti výlučná, kdežto solidární odpovědnost se pro případy posuzované podle zákoníku práce nepřipouští ani jako výjimka. 

Nutno proto v takových případech u každého z obviněných určit poměrný podíl na způsobené škodě, který by odpovídal míře zavinění, a ve výroku rozsudku pak uložit u každého z obviněných zvlášť povinnost hradit takto určený podíl.

Ustanovení závěti, jímž bylo zřízeno právo užívání bytu, je neplatné.

I. Požadavek zjistit objektivní pravdu ve smyslu základních zásad trestního řízení uvedených v § 2 odst. 5 tr. ř. platí bezvýjimečně i pro rozhodování o otázkách souvisejících s výší škody způsobené trestným činem, s právy a postavením poškozeného a s adhezním řízením, což vyplývá i z ustanovení § 89 odst. 1 písm. e) § 164 odst. 2, § 186 odst. 1 písm. f) i § 46 tr. ř. I na odůvodnění výroku o náhradě škody se vztahuje ustanovení § 125 tr. ř.

Nesplnění tohoto požadavku a nezjištění skutečné hodnoty odcizené věci má zpravidla za následek nemožnost zjistit skutečnou výši škody, základních předpokladů pro stanovení rozsahu viny, posouzení rozsahu stupně nebezpečnosti činu pro společnost, i podkladů pro správné rozhodnutí o náhradě škody.

II. Vyjádření poškozeného v tom smyslu, že se připojuje k trestnímu řízení s požadavkem na náhradu škody, jak bude orgány činnými v trestním řízení zjištěna apod., nelze považovat za řádně uplatněný nárok na náhradu škody, není-li z něj patrno, v jaké alespoň minimální výši má být škoda způsobená trestným činem uhrazena.

III. Postupovat podle § 54 odst. 3 tr. zák. ve znění zák. č. 56/1965 Sb. je možno vzhledem k § 16 odst. 1 tr. zák. jen tehdy, jestliže se pachatel dopustil trestného činu až po 1. srpnu 1965.