Archiv Sbírky

Právní úprava platná do 1. 4. 1964 neznala právo společného užívání družstevního bytu. Dnem 1. 4. 1964 mohlo takové právo vzniknout jen mezi manžely. Analogické použití ustanovení § 175 odst. 2 - § 177, § 178 o. z. není na místě, šlo-li o případ, kdy účastníci žili spolu jako druh a družka ve společné domácnosti a to ani v případě, že oba podali přihlášku za člena družstva.

Úlavu podla § 170 ods. 1 o. z. možno uplatniť iba vtedy, ak ide o závady odstranitelné. Pokial by tedy súd dospel k záveru, že ide o neodstránitelnou závadu, ktorá vznikla po určení výšky úhrady za užívanie bytu dohodou, alebo administratívnym rozhodnutím, išlo by o určenie výšky náhrady rozhodnutím národného výboru.

K posouzení otázky bydliště ve smyslu § 88 písm. c) a § 103 o. s. ř. Skutečnost, že dítě bylo svěřeno do péče budoucích osvojitelů, nebo že došlo k podobnému jinému opatření dočasného charakteru, neodůvodňuje sama o sobě změnu bydliště. Při rozhodování o osvojení nelze prospěch dítěte posuzovat jen z hlediska hmotných podmínek a předpokladů, nýbrž především z hlediska záruk všestranného rozvoje dítěte, to je i rozvoje duševního a citového.

K otázce nároku na příspěvek na výživu rozvedeného manžela (§ 92 zák. o rod.) došlo-li k zániku manželství před účinností zákona o rodině. Nevznikl-li navrhovatelce nárok na zadostiučinění podle § 1266 o. z. o. ani na úhradu osobních potřeb podle § 34 zákona o právu rodinném, nemůže ani nyní za platnosti zákona o rodině mít žádný nárok na příspěvek ve smyslu § 92 tohoto zákona.

Ustanovení zákona o rodině a vyživovací povinnosti rodičů k dětem (§ 85 a násl. zák. o rod.), z nichž vyplývá, že rozhodnutí soudu, kterým byla rodičům určena výše výživného pro nezletilé dítě za jeho nezletilosti, nepozbývají účinnosti po nabytí zletilosti dítěte, se nevztahují na případ, kdy vyživovací povinnost otce zanikla ještě za platnosti zákona o právu rodinném.

Skutočnosť, že spoluvlastníkom predmetu, ktorý je ináč v osobnom vlastníctve, je čs. štát, nemení nič na tom, že k prevodu podielu je treba súhlasu všetkých spoluvlastníkov.

Při rozhodování o přijetí plnění do úschovy podle § 83 o. z. nezkoumá státní notářství, zda jsou splněny předpoklady § 83 o. z., nýbrž zkoumá pouze, zda jsou dány podmínky úschovy podle § 66 not. řádu. Z hlediska tohoto posléze citovaného ustanovení nepřísluší však státnímu notářství zkoumání základního právního úkonu, kterým dluh vznikl.