Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 27.02.1968, sp. zn. 3 Cz 6/68, ECLI:CZ:NS:1968:3.CZ.6.1968.1
Datum: 27.02.1968 Sp. zn.: 3 Cz 6/68 Nejvyšší soud ČSSR
Datum: 27.02.1968 Sp. zn.: 3 Cz 6/68 Nejvyšší soud ČSSR
Datum: 10.04.1968 Sp. zn.: 1 Tz 9/68 Nejvyšší soud ČSSR
I. Ve veřejném zasedání, v němž se rozhoduje podle § 60 odst. 1, § 82 odst. 2 tr. zák. o tom, zda mladistvý vykoná podmíněně odložený trest odnětí svobody nebo zda podmíněné odsouzení bude ponecháno v platnosti, příp. bude prodloužena zkušební doba, neztrácí obviněný charakter mladistvého ani když v době veřejného zasedání již dovršil osmnáctý rok věku. Proto i v tomto stádiu trestního řízení je nutno užít všech procesních ustanovení devatenácté hlavy prvního oddílu tr. ř. o řízení proti mladistvým, pokud to není vyloučeno z důvodů uvedených v § 301 odst. 2 tr. ř.
II. Zákonným zástupcem obviněného ve smyslu § 34 tr. ř. je i zákonný zástupce mladistvého obviněného, který ještě nedosáhl zletilosti.
Datum: 14.12.1967 Sp. zn.: 5 Co 446/67 Krajský soud v Hradci Králové
Datum: 22.05.1968 Sp. zn.: 4 Tz 26/68 Nejvyšší soud ČSSR
I. Spolupachatelství ve smyslu § 9 odst. 2 tr. zák. je možné jenom u úmyslného trestného činu. U nedbalostního trestného činu se mohou vyskytnout případy pouze spolupachatelství podobné, spočívající v tom, že dvě nebo více osob jednáním, směřujícím k beztrestnému následku, způsobí trestný následek zaviněný z nedbalosti. V takovém případě se odpovědnost za celý způsobený následek posuzuje u každého pachatele samostatně na základě toho jednání, které sám spáchal, nikoliv jako spolupachatelství na základě společného jednání.
II. Při zkoumání trestní odpovědnosti s hlediska příčinného vztahu je korektivem zavinění, které musí přistoupit k příčinnému vztahu mezi jednáním a následkem; pokud k přičítání následku postačí nedbalost, je třeba, aby pachatel alespoň podle okolností a svých osobních poměrů měl a mohl příčinný vztah předvídat.
Datum: 31.01.1968 Sp. zn.: 5 Cz 159/67 Nejvyšší soud ČSSR
Datum: 25.06.1968 Sp. zn.: 11 Tz 29/68 Nejvyšší soud ČSSR
I. Důkaz výslechem obžalovaného v hlavním líčení musí být proveden způsobem, který stanoví trestní řád v § 91 násl. a v 207 příp. v § 208. Ta takovýto důkaz však nemůže být považováno vylíčení skutku obviněným před znalci při přípravě znaleckého posudku.
II. Je v rozporu s § 92 odst. 3 tr. ř., je-li obviněný při kladení otázek za účelem doplnění výpovědi nebo k odstranění neúplnosti, nejasnosti a rozporů přesvědčován, že jeho výpověď je nepravdivá a je mu předstírán názor vyslýchajícího na obsah výpovědi s cílem přizpůsobit výpověď obviněného tak, aby byla v souladu s výsledky místního ohledání a pitvy, které jsou známy vyslýchajícímu.
III. I rekonstrukce činu jakožto druh ohledání může být důkazem v trestním řízení (§ 89 odst. 2 tr. ř.) při provádění tohoto důkazu však nesmí být obviněný orgány činnými v trestním řízení usměrňován ohledně jeho počínání při činu, které během rekonstrukce znázorňuje nebo líčí.
Datum: 20.12.1967 Sp. zn.: 6 Cz 50/67 Nejvyšší soud ČSSR
Jestliže pracovník nenastoupí po ukončení náhradní doby pobírání nemocenského do zaměstnání a přejde do důchodu, započte se náhradní doba v preferované pracovní kategorii, ze které získal nárok na nemocenské.