Archiv Sbírky

K výkladu ustanovení § 225 odst. 2 tr. zák. Je-li při rvačce způsobena jinému těžká újma na zdraví nebo smrt (§ 225 odst. 1, 2 tr. zák.), odpovídá každý z účastníků rvačky za tento těžší následek, pokud poznal, že k takovému následku může dojít, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že k němu nedojde (§ 5 písm. a) tr. zák.) nebo sice o takové možnosti nevěděl, ale vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům o ní vědět měl a mohl (§ 5 písm. b) tr. zák.). Na okolnosti, z nichž lze poznat možnost způsobení shora uvedeného těžšího následku při rvačce, je možno usuzovat zejména ze způsobu vedení rvačky, z jejího průběhu, z nebezpečnosti místa rvačky, ze ztížených podmínek viditelnosti, z počtu resp. poměru fyzických sil a vyzbrojení účastníků rvačky apod.

V rozporu s ustanovením § 106 odst. 1 zák. práce není taková praxe v organizaci, podle níž pracovník požádá o udělení dovolené a jeho nadřízený (do jehož pravomoci spadá takový úkon) mu dá k čerpání dovolené souhlas v tomto souhlasu je totiž možno spatřovat určení nástupu dovolené. Pokud však pracovník pouze oznámí, že nastupuje dovolenou, a jeho nadřízený mu neudělí potřebný souhlas, popř. udělení souhlasu výslovně odmítne, nemůže být nepřítomnosti pracovníka v práci považována za dovolenou a nepřísluší mu po dobu této nepřítomnosti v práci náhrada mzdy podle § 100 odst. 1 zák. práce.

Zvláštní úprava nároků z neplatného rozvázání prac. poměru v ust. § 61 - 64 zák. práce vylučuje použití obecných ust. o náhradě mzdy při překážkách v práci na straně organ. podle § 130 zák. práce, pokud jde o nároky pracovníka podle § 172 zák. práce. Jestliže se pracovník domáhá vyslovení neplatnosti rozvázání prac. poměru a přiznání náhrady mzdy (§ 61 odst. 1 zák. práce) a soud shledá, že je žaloba v otázce neplatnosti rozvázání prac. poměru důvodná, rozhodne o nároku na náhradu mzdy podle stavu, který je v době vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Po tomto dni se řídí vztahy mezi prac. a organ. opět ust. § 35 odst. 1 zák. práce a zejména obsahem pracovní smlouvy (§ 29 zák. práce). Jestliže z obsahu žaloby vyplývá, že se pracovník domáhá vyslovení neplatnosti rozvázání pracovního poměru proto, že chce i nadále zůstat u organizace zaměstnán, pak nutno mít za to, že uplatňuje i nárok na náhradu mzdy.

Aj pri rozhodovaní o prepustení z ochranného protialkoholického liečenia podla § 333 tr. por. musí súd zistiť skutočný stav veci v zmysle § 2 odst. 5 tr. por.; nemôže sa teda spokojiť iba s oznámením liečebne, že ochranná liečba skončila, ale musí si zaobstarať odborné lekárske vyjadrenie o priebehu liečenia a o tom, či ochranné liečenie splnilo svoj účel.

Účastník řízení před státním notářstvím se může vzdát odvolání proti rozhodnutí státního notářství teprve po jeho vyhlášení, popř. vydání, nikoli předem (§ 25 not. ř., § 207 odst. 1 o. s. ř.).

V ustanovení § 171 odst. 1 písm. a) tr. zák. nie je zahrnuté také konanie, keď niekto zmarí alebo podstatne sťaží výkon rozhodnutia štátného orgánu tým, že neodstráni vec, ktorej sa také rozhodnutie týka. Preto ak výkon úradného rozhodnutia spočíva v tom, že konkrétna vec je odstránená, nie je konaním, ktoré naplňuje znaky trestného činu marenia výkonu úradného rozhodnutia podla § 171 odst. 1 písm. a) tr. zák., keď niekto túto odstránenú vec uvedie do pôvodného stavu, aký bol pred výkonom rozhodnutia.

Směrnice ministerstva financí pro prodej rodinných domků z národního majetku občanům z 2. 4. 1964, čj. 314/17. 756/64, uveřejněné ve Věstníku ministerstva financí č. 5/1964, nejsou obecně závazným předpisem, nýbrž toliko pokynem ministerstva financí pro postup organizací spravujících národní majetek. Z toho plyne, že nelze vyvozovat důsledky neplatnosti právního úkonu, jenž byl uzavřen mezi organizací spravující národní majetek a občanem v rozporu s pokyny obsaženými v těchto směrnicích, s poukazem na to, že jde o právní úkon odporující zákonu nebo jej obcházející; ovšem nelze zcela vyloučit - vzhledem k okolnostem konkrétního případu - rozpor takového právního úkonu se zájmy společnosti.