Archiv Sbírky

Znak trestného činu výtržnictví podle § 202 tr. zák., že čin byl spáchán ze zjevné neúcty vůči společnosti, lze zjistit i z výtržnického jednání, jestliže výtržnost se stala za takových okolností a je takové intenzity, že již z toho lze bezpečně dovodit, že motivem jednání pachatele není náhlý ojedinělý impuls, ale že je v něm vyjádřen pachatelův záporný postoj k dodržování zásad socialistického soužití.

Usnesení, jímž soud ukládá navrhovateli v řízení o způsobilosti k právním úkonům, aby do přiměřené lhůty předložil lékařské vysvědčení o duševním stavu vyšetřovaného, je usnesením, kterým se upravuje vedení řízení; odvolání proti němu není přípustné.

Přezkumné řízení podle druhého oddílu zák. č. 82/1968 Sb. je možno konat o rozhodnutích krajských soudů (vyšších vojenských soudů) z období od 1. ledna 1953 do 31. prosince 1956 jen, pokud tyto soudy rozhodovaly na základě žalob krajského prokurátora pro činy, pro které byl krajský prokurátor oprávněn konat přípravné řízení. Ustanovením obdobným ustanovení § 17 odst. 1 tr. ř. je tedy ustanovení § 20 odst. 1 tr. ř. z r. 1950 ve spojení s ustanovením § 13 odst. 1 tr. ř. z r. 1950.

Jednotlivé zložky práva na náhradu škody, sa prejavujú ako samostatné dielčie nároky; s touto ich samostatnosťou je nutné počítať aj pri rozhodovaní o trovách konania. Určenie výšky nároku na náhradu za bolesť a za sťaženie spol. uplatnenia je závislé na znaleckom posudku. Táto rozdielnosť v spôsobe zistenia výšky nároku má význam pri použití ustanovenia § 142 o. s. p., lebo má za následok dvojaký režim rozhodovania o náhrade trov konania pri čiastočnom neúspechu alebo pri stanovení nižšej náhrady za bolesť a za sťaženie spol. uplatnenia ako bola požadovaná; pokial ide o nárok na náhradu za stratu na zárobku, bude sa nárok na náhradu trov konania spravovať ustanovením § 142 ods. 2 o. s. p., pokial ide o nárok na náhradu za bolesť a za sťaženie spoločenského uplatnenia, bude sa nárok na náhradu trov konania spravovať ust. § 142 ods. 3 o. s. p.

K otázce použití amnestií presidenta republiky z 9. 5. 1955, z 9. 5. 1960, z 9. 5. 1965, z 9. 5. 1968 a z 27. 5. 1969 u účastníků na trestném činu opuštění republiky podle § 109 tr. zák. č. 140/1961 Sb., event. obdobném trestném činu podle zákonů dříve platných.

Pro posouzení schopností a možností rodiče ve smyslu ustanovení § 96 odst. 1 zák. o rod. nejsou rozhodné jeho skutečné výdělečné (popř. i majetkové) poměry, ale jeho reálné výdělečné (popř. i majetkové) možnosti, dané mj. jeho fyzickým stavem, nadáním, množstvím získaných vědomostí a pracovních zkušeností apod. Zjistí-li soud, že rodič změnil dosavadní zaměstnání za méně výhodné, zkoumá pečlivě, zda se tak stalo z důležitého důvodu (např. ze zdravotních důvodů, z důvodu odchodu rodiče z funkce, pro jejíž výkon nemá kvalifikaci, z důvodu organizačních změn, z důvodu změny bydliště); není-li tomu tak, vychází z příjmů rodiče před změnou zaměstnání.

Pro naplnění znaků trestného činu ohrožení státního tajemství podle § 88 odst. 1 alinea 2 tr. zák. č. 86/1950 Sb. je nerozhodné, jakým způsobem se pachatel o utajovaných skutečnostech dozvěděl. Rozhodující je, že takové skutečnosti, tvořící předmět státního tajemství, zná a nepovolané osobě je úmyslně vyzradí. Totéž platí i ohledně tajemství služebního (§ 114 odst. 1 alinea 2 tr. zák. z r. 1950).