Sešit č. 9-10/1979

Odpovědnost za škodu způsobenou provozem pohyblivých schodů (eskalátorů) ve stanicích metra je třeba posoudit jako škodu vyvolanou povahou provozu dopravního prostředku ve smyslu ustanovení § 427 a násl. o. z.

Připadnou-li některému z bývalých manželů při vypořádání jejich bezpodílového spoluvlastnictví nemovité nebo movité věci do individuálního osobního vlastnictví, a to již v době, kdy uzavřel další manželství, nejde tu o nabytí těchto věcí za trvání manželství do bezpodílového spoluvlastnictví manželů (ve smyslu ustanovení § 143 o. z.), a to i když úhrada druhému ze spoluvlastníků poskytnutá na vyrovnání vzájemných nároků z vypořádání dřívějšího bezpodílového spoluvlastnictví byla zcela nebo zčásti zaplacena ze společných peněz v bezpodílovém spoluvlastnictví nově vzniklém uzavřením dalšího manželství. Je tu však dána povinnost nahradit, co ze společného majetku manželů bylo vynaloženo na majetek manžela v jeho výlučném vlastnictví. (§ 150 o. z.).

Ustanovil-li zůstavitel závětí dědice veškerého svého majetku, "který je v jeho bytě", lze tento projev vůle vyložit tak, že se vztahuje i na úspory na vkladních knížkách, jež měl v bytě uloženy v době pořizování závěti i svém majetku, pokud v době smrti zůstaviteli dosud náležely.

Účastníci smlouvy o převodu nemovitosti se ve smlouvě mohou dohodnout o tom, že hodnota závazku nabyvatele poskytovat převodci doživotní bezplatné užívání převáděné nemovitosti nebo její části (např. bytu nebo určené obytné místnosti v rodinném domku) se nezapočítává na srážku z dohodnuté úplaty (kupní ceny) za převod nemovitosti, avšak jen za předpokladu, že tato dohodnutá úplata včetně hodnoty uvedeného převzatého závazku nabyvatele nepřesáhne její cenu stanovenou podle cenových předpisů (§ 399 odst. 2 o. z.)

Povinnost organizace nahradit ve smyslu ustanovení § 112 zákona č. 121/1975 Sb. orgánu důchodového zabezpečení částky, které poskytl neprávem, protože organizace nesprávným hlášením, o jehož správnosti neměl tento orgán důvod pochybovat, zavinila jejich poskytování, není dotčena tím, že dávka vyla vyplácena pracovnici, která zneužila své pracovní funkce, jež jí umožňovala zaslat orgánu důchodového zabezpečení nesprávné hlášení. Z účelu ustanovení, v nichž zákon o sociálním zabezpečení a předpisy vydané k jeho provádění ukládají příjemcům dávky nebo jiným oprávněným, jakož i organizacím, povinnost hlásit skutečnosti rozhodné pro trvání nároku na dávku, její výši a výplatu, vyplývá, že tato hlášení musí být objektivní, pravdivá, odpovídající skutečnému stavu věci a musí být podána ve stanovených lhůtách. /1/

Přiznáním nároku na plný invalidní důchod se neobnovuje nárok na dávku uvedenou v ustanovení § 157 odst. 1 zákona č. 121/1975 Sb., jestliže byla k 31. 12. 1975 vyplácena vedle pobíraného částečného invalidního důchodu, s nímž se 1. 1. 1976 sloučila v jediný důchod, a od tohoto dne se tedy považuje za tento důchod. Nelze proto navrhovateli, jemuž přiznáním plné invalidity odpadly zákonné podmínky pro vyplácení shora uvedeným způsobem modifikovaného částečného invalidního důchodu a splnily se podmínky pro přiznání plného invalidního důchodu, přiznat i k tomuto plnému invalidnímu důchodu dávku uvedenou v ustanovení § 157 odst. 1 zákona č. 121/1975 Sb.

Nahradila-li organizace svému pracovníkovi škodu, promlčuje se její právo na náhradu vůči občanovi, který za tuto škodu odpovídá (§ 201 odst. 1 zák. práce) podle občanského zákoníku, v tříleté promlčecí době podle ustanovení § 100 a § 101 o. z. Ustanovení čl. II vyhlášky č. 66/1973 Sb. /1/ tu nelze použít.