Sešit č. 8/1999

Podmínky pro rozhodnutí podle § 73a odst. 3 písm. a) tr. ř., že peněžitá záruka nahrazující vazbu obviněného připadne státu, jsou splněny i v případě, kdy obviněný, který se záměrně nezdržoval ve svém bydlišti, aby se vyhnul doručení předvolání k veřejnému zasedání u odvolacího soudu, takže pokusy odvolacího soudu zastihnout ho byly neúspěšné a musel být vydán příkaz k zatčení, po tomto opatření sám odvolací soud navštívil a dobrovolně se zúčastnil veřejného zasedání. Přestože osoba, která složila peněžitou záruku, působila na obviněného, aby dodržel podmínky jejího přijetí, v případě, že obviněný tyto podmínky neplnil, rozhodne soud, že peněžitá záruka připadne státu.

Nárok na náhradu podle ustanovení § 23 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. lze zahrnout do majetkového podílu oprávněné osoby ( § 7 odst. 4, § 13 odst. 2 a 3 zákona č. 42/1992 Sb.) jen tehdy, když se účastníci na tomto způsobu náhrady dohodli.

O zrušení peněžité záruky (přijaté za nahrazení vazby obviněného) podle § 73a odst. 4 tr. ř. ve věci, ve které byla podána obžaloba, rozhoduje soud, který je příslušný rozhodovat v tomto procesním stadiu o vazbě, tedy soud, který obžalobu projednává. Pravidlo uvedené v první větě tohoto ustanovení, podle něhož o zrušení peněžité záruky rozhodne soud nebo soudce, který o jejím přijetí rozhodl, se uplatní, pokud ji přijal soudce v přípravném řízení, jen ve stadiu před podáním obžaloby.

Lhůta upravená v § 13 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. je lhůtou propadnou (prekluzívní).

I. Pojmem “stanovená doba” se pro účely výkonu trestu obecně prospěšných prací ( § 45a odst. 4 tr. zák.) rozumí konkrétní časové vymezení (harmonogram) provádění výkonu tohoto trestu příslušným obecním úřadem v rámci projednání podmínek jeho výkonu s odsouzeným ( § 336 odst. 2 tr. ř.). Při vymezení této doby postupuje přitom obecní úřad tak, aby odsouzený mohl vykonat uložený trest nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy soud nařídil jeho výkon. Jen v případě, že odsouzenému není při projednání podmínek výkonu trestu obecně prospěšných prací takto vymezena doba jeho provádění, je touto “stanovenou dobou” lhůta jednoho roku uvedená v § 45a odst. 3 tr. zák.

II. Jestliže odsouzený, aniž mu v tom něco závažného bránilo, přes výzvy příslušného orgánu nezačal v určené lhůtě vykonávat trest obecně prospěšných prací, je zřejmé, že ve stanovené době zaviněně nevykonal uložený trest a jsou tak splněny podmínky pro řízení o přeměně tohoto trestu v trest odnětí svobody. V takovém případě je nerozhodné, že zákonná roční lhůta stanovená pro výkon tohoto trestu dosud neuplynula.

III. Zahájení řízení o přeměně trestu obecně prospěšných prací nebo jeho zbytku v trest odnětí svobody ( § 45a odst. 4 tr. zák., § 340b tr. ř.), popř. i nepravomocné rozhodnutí o této přeměně, není samo o sobě překážkou pro pokračování ve výkonu trestu obecně prospěšných prací. Je proto povinností soudu v tomto řízení vždy zjišťovat, zda a v jakém rozsahu odsouzený ke dni rozhodnutí vykonal uložený trest obecně prospěšných prací.

IV. Rozhodnutí soudu o přeměně trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody je třeba doručit příslušnému obecnímu úřadu. Pokud odsouzený vykonal trest obecně prospěšných prací až poté, co bylo pravomocně rozhodnuto o jeho přeměně v trest odnětí svobody, je nutné rozhodnout podle analogie § 38 odst. 2 tr. zák. o započítání vykonaného trestu obecně prospěšných prací do již přeměněného trestu odnětí svobody, a to tak, že i jen započaté dvě hodiny vykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítají za jeden den odnětí svobody.

Zákonná podmínka, uvedená v ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) jako “nabytí v rozporu s tehdy platnými předpisy”, je skutkově i právně vyjádřena skutečnostmi, které se spojují s právním vztahem stát - fyzická osoba, nabyvatel. Posouzení, zda stát nabyl nemovitosti od původního vlastníka v souladu s tehdy platnými předpisy či v rozporu s nimi, do tohoto právního vztahu nezapadá, a proto má význam jen z hlediska restituční skutkové podstaty. Okolnost, zda stát byl vlastníkem věci převáděné na žalované, není rozhodná z hlediska zkoumání toho, zda fyzická osoba nemovitosti od státu nabyla v rozporu s tehdy platnými předpisy.

Rozhodnout o tom, že peněžitá záruka připadne státu z důvodů § 73a odst. 3 písm. d) tr. ř., tedy, že se obviněný vyhýbá výkonu uloženého trestu odnětí svobody nebo peněžitého trestu nebo výkonu náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest, může soud pouze v případě, že po pravomocném odsouzení obviněného k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nebo peněžitému trestu vydal podle § 73a odst. 4, věty druhé, tr. ř. rozhodnutí, že peněžitá záruka trvá do dne, kdy odsouzený nastoupí výkon trestu odnětí svobody nebo zaplatí peněžitý trest.