Sešit č. 5/1962

Soustavné pronášení výroků směřujících proti našemu státnímu zřízení a proti spojeneckému státu - SSSR - spolu s výroky, jimiž pachatel vyjadřuje sympatie k nacismu, z nichž lze dovodit cílevědomou činnost pachatele - úmysl podvracet základy republiky, nutno posuzovat jako trestný čin podvracení republiky podle § 79a odst. 1 tr. zák. z r. 1950 resp. § 98 tr. zák.

Příslušný k rozhodnutí podle § 332 odst. 1 tr. ř. o tom, zda se podmíněně propuštěný osvědčil, je se zřetelem k § 333 odst. 1 tr. ř. krajský soud, v jehož obvodu je útvar NZ, z něhož byl odsouzený za účinnosti tr. ř. z r. 1956 před novou územní organizací podmíněně propuštěn.

Pokud soud rozhoduje za účinnosti nového trestního zákona, je jeho povinností především zkoumat na základě ustanovení § 16 odst. 1 tr. zák., zda není použití nového trestního zákona pro obžalovaného příznivější, popřípadě, zda je žalovaný skutek trestným činem i podle nového trestního zákona. Jednání svědčící o neodpovědném postoji k majetku v socialistickém vlastnictví podle § 137 tr. zák. musí být alespoň tak závažné a společensky nebezpečné jako porušení důležité povinnosti uložené podle zákona. Neodpovědný postoj pachatele může vyplývat z jednání opětovného, nebo pokračujícího, nebo také z jednání jednotlivého, které však musí být tak nedbalé, aby tento postoj byl z něho zřejmý. Při tom je nutno přihlížet i k tomu, jaký celkový postoj projevuje pachatel k majetku v socialistickém vlastnictví, a to zvláště při plnění každodenních pracovních úkolů.

Ustanovenie § 3 odst. 4 tr. zák. vyžaduje hodnotiť konkrétny stupeň nebezpečnosti činu pre spoločnosť. Takéto hodnotenie má podstatný význam. Uvedené ustanovenie treba považovať (§ 16 odst. 1 tr. zák.) za jedno z určujúcich hladísk, keď v novom zákone sa stáva zásadným určovatelom pre posúdenie trestnosti. Na rozdiel od ustanovenie § 116 tr. zák. 1950, kedy k naplneniu znakov tohto trest. činu postačovalo použitie hrozby násilia, vyžaduje nový tr. zákon k naplneniu znakov trestného činu násilia proti skupine obyvatelov a proti jednotlivcovi, (§ 197 písm. b) tr. zák.)aby došlo k vyhrožovaniu usmrtením, ublížením na zdraví alebo spôsobením škody velkého rozsahu zo strany páchatela s predom uváženým zámerom. Po zrušení rozsudku súdu prvého stupňa a vrátení veci tomuto súdu na nové prejednanie a rozhodnutie musí sa konať vždy hlavné pojednávanie znova. Nemožno preto v takom prípade nahražovať výsluch obžalovaného púhym oboznámením obsahu zápisnice o predošlom hlavnom pojednávaní.

Při postupu podle § 16 odst. 1 tr. zák. mají orgány činné v trestním řízení povinnost zkoumat, zda správně zjištěný čin obviněného je trestný podle ustanovení nového - nyní účinného trestního zákona. Trestný čin neoznámení trestného činu podle § 165 tr. zák. z r. 1950 nelze mechanicky srovnávat s týmž trestným činem podle § 168 nového trestního zákona, neboť zákonné znaky těchto trestných činů nejsou zcela totožné. Na rozdíl od trestného činu neoznámení trestného činu podle § 165 tr. zák. z r. 1950 se oznamovací povinnost vztahuje pouze na již spáchané trestné činy, kdežto vědomost o chystané trestné činnosti a její neoznámení je nyní podřazeno pod ustanovení § 167 nového tr. zák. K naplnění zákonných znaků neoznámení trestného činu podle § 168 tr. zák. není třeba, aby pachatel sám věděl přesně po stránce právní kvalifikace, o jaká trestný čin jde. Stačí, když zná skutkové okolnosti, které zakládají znaky některého trestného činu (§ 167 tr. zák.).