Sešit č. 4-5/1991

I. Vymáhanie okamžitého zaplatenia pohladávky použitím násilia alebo hrozby bezprostredného násilia naplňa znaky objektívnej stránky skutkovej podstaty trestného činu lúpeže podla § 234 Tr. zák.Neodovzdané peniaze predstavujúce nezaplatenú cenu poskytnutej služby sú vo vzťahu k tomu, kto službu poskytol, cudzou vecou v zmysle § 234 odst. 1, prípadne § 247 odst. 1, 2 Tr. zák.

K rozhodování o odměně ustanoveného obhájce podle § 151 odst. 3 tr. ř. ve věcech, v kterých soud aplikuje ustanovení čl. II odst. 3 nebo odst. 4 zák. č. 175/1990 Sb.Poněvadž řízení o poměrném zkrácení trestu se svou povahou (tj. především nároky kladenými na advokáta) a účelem (významem jeho výsledku pro postavení klienta) blíží nejvíce řízení upravenému v hlavě dvacáté trestního řádu, je zpravidla namístě přiznat odměnu podle § 16 odst. 2 písm. f), odst. 3 vyhlášky min. spravedlnosti ČR o odměnách advokátů a komerčních právníků za poskytování právní pomoci č. 270/1990 Sb. /1/ jako v případě převzetí a přípravy zastoupení ve věci týkající se výkonu rozhodnutí - tedy ve výši jedné poloviny.

Obviněnému, jenž byl pravomocně uznán vinným, je nutno oznámit usnesení o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů ustanovenému obhájci (§ 151 odst. 3 tr. ř.) a takový obviněný je též osobou, která má právo podat proti takovému usnesení stížnost, protože se ho přímo dotýká.V žádosti o přiznání odměny podle § 151 odst. 2 tr. ř. musí ustanovený obhájce uvést i údaje potřebné k tomu, aby bylo zřejmé, že poskytl právní pomoc v rozsahu účtovaných úkonů.

I. Ustanovení § 13, § 14 a § 15 vyhl. č. 270/1990 Sb. (advokátní tarif) obsahují sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní pomoci v určitých kategoriích věcí, nikoli výčet úkonů právní pomoci, za které náleží jiná nebo poloviční odměna. Postup podle § 16 odst. 3 cit. vyhl. proto může vycházet z porovnání pouze s úkony právní pomoci, které jsou uvedeny výlučně v ustanovení § 16 odst. 1 nebo odst. 2 cit. vyhl. pro všechny kategorie věcí, kterých se týkají sazby uvedené v § 13, § 14 a § 15 cit. vyhl. Přitom pro věci trestní je výše sazby odměny advokáta za jeden úkon právní pomoci určena v ustanovení § 15 odst. 1 cit. vyhlášky. Sazby uvedené v jejích ustanoveních § 13 a § 14 nelze v tomto řízení použít.

Ke stanovení přiměřeného trestu odnětí svobody za trestný čin nedotčený zákonem č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, jenž byl spáchán v souběhu s trestným činem, na který se rehabilitace vztahuje a ohledně něhož bylo trestní stíhání zastaveno podle § 2 odst. 2 cit. zák.Podle § 2 odst. 2 zák. č. 119/1990 Sb. platí pro výměru přiměřeného trestu základní kritérium, kterým je porovnání vzájemného poměru závažnosti činů, jimiž byl odsouzený uznán vinným v původním rozhodnutí. Oproti typové závažnosti jednání pachatele vyjádřené rozpětím trestní sazby v příslušném zákoně je zde zdůrazněn princip posouzení vzájemného poměru konkrétní závažnosti posuzovaných jednání, který je určován konkrétním stupněm jejich společenské nebezpečnosti. V případech, kdy tato konkrétní závažnost posuzovaného jednání je zřetelně nižší než závažnost typová, nelze vyloučit možnost stanovení přiměřeného trestu i pod dolní hranici zákonné sazby, a to i bez ohledu na použití speciálních ustanovení pro snížení výměPubl.estu (§ 30 zák. č. 86/1950 Sb., § 40 zák. č. 140/1961 Sb.

Při postupu podle článku II odst. 4 zák. č. 175/1990 Sb. nutno zkoumat, zda čin, za který již byl obviněný přede dnem 1. 7. 1990 pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody, by byl podle novely trestního zákona posouzen podle právní kvalifikace s mírnější sankcí než dosud. V případech, kdy byl uložen výjimečný trest odnětí svobody a jde o trestný čin, který uložení takového trestu obecně připouští i po 1. 7. 1990, nepřichází v úvahu zkoumání, zda by bylo možno takový trest rovněž uložit i podle nové úpravy.

K aplikaci ustanovení článku II odst. 4 zákona č. 175/1990 Sb.Jestliže byly trestné činy rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 odst. 1 písm. a) tr. zák. a krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák., pro které byl pachatel odsouzen před účinností zák. č. 175/1990 Sb., spáchány za okolností, jež by umožňovaly jejich právní posouzení po 1. 7. 1990 jako jediného trestného činu krádeže podle § 247 tr. zák. ve znění novely (např. spáchaného formou pokračování v trestném činu), je nutno při aplikaci čl. II odst. 4 zák. č. 175/1990 Sb. k této skutečnosti přihlížet. Zejména je třeba brát v úvahu, že škody způsobené uvedenými trestnými činy by se z hlediska právního posouzení podle nové právní úpravy sčítaly.Skutečnost, že pachatel byl před 1. 7. 1990 odsouzen jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 písm. b) tr. zák. za čin, který po tomto datu mohl být posouzen jako trestný čin s přísnější trestní sazbou, než měl trestný čin, za nějž byl pachatel odsouzen, nebrání zkrácePubl.estu na horní hranici základní trestní sazby podle čl. II odst. 4 poslední věta zák. č. 175/1990 Sb.