Sešit č. 3/1961

Ustanovenie § 41 zák. č. 55/1965 Zb. o zmene dávky a jej vrátení v prípade priznania dávky na podklade omylu v skutkových okolnostiach, sa vzťahuje aj na prípady zisťovania zdravotného stavu, ktorým je podmienená invalidita, ako aj straty zárobkovej schopnosti v dôsledku úrazu.

Postup podle § 12 zák. č. 71/1958 Sb. (projednání výše náhrady škody vedením podniku se závodním výborem odborového svazu a zaměstnancem) nutno zachovat jen v případech, kdy škoda byla způsobena podniku zaměstnancem při výkonu zaměstnání, a to porušením závazků z pracovního poměru.

Ustanovení § 238 tr. ř. nebrání soudu, který rozhoduje o obžalobě, aby přihlédl k takovým změnám a doplňkům skutkového děje v žalobním návrhu popsaného, jež vyplynuly z výsledků hlavního líčení a totožnost skutku neporušují. Výpověď matky v opatrovnické věci její dcery, pokud nevypovídala jako svědkyně, nezakládá trestný čin křivé výpovědi podle § 161 tr. zák.

Vodičom, ktorí sa dopustili trestného činu pod vplyvom alkoholu, opätovne hrubo porušujúc dopravné predpisy najmä pokial mala autohavária smrtelné následky, treba ukladať prísne bezpodmienečné tresty odňatia slobody a zákaz riadiť motorové vozidlo na dlhšiu dobu.

Trestný čin křivé výpovědi po objektivní stránce předpokládá, aby byla uvedena nepravda o podstatných okolnostech nebo aby takové okolnosti byly úmyslně zamlčeny. Podstatné okolnosti ve smyslu § 161 odst. 1 tr. zák. jsou všechny okolnosti, které mohou mít vliv na rozhodnutí soudu, zejména na výrok o vině či trestu. Porušení předpisů o zastavení, zmírnění rychlosti jízdy apod. za situace vytvořené vjezdem na hlavní silnici, železniční přejezd, nepřehlednou zúženou zatáčku apod. je zpravidla porušením důležité povinnosti ve smyslu § 221 odst. 2 nebo 222 odst. 2 tr. zák.

Odmítal-li obžalovaný převzít půdu a hospodařit na ní za neúnosných podmínek, není možno dospět k závěru, že nesplnil závazek plynoucí ze státního plánu rozvoje národního hospodářství.

Zkušební dobu při podmíněném propuštění třeba stanovit s přihlédnutím k chování odsouzeného ve výkonu trestu odnětí svobody a k závažnosti spáchaného trestného činu tak, aby nejen postoj odsouzeného ve výkonu trestu odnětí svobody, ale i jeho chování, pracovní úsilí a život na svobodě odůvodňoval oprávněnost naděje, že povede řádný život pracujícího člověka.