Sešit č. 1/1968

Plnenie z poistnej zmluvy, patriace už priamo osobe z poistnej zmluvy oprávnenej (§ 72 o. z.), do dedičstva po poručitelovi nepatrí.

Ustanovení závěti, jímž bylo zřízeno právo užívání bytu, je neplatné.

Nárok zlepšovatele na odměnu je nárokem právním, který podle § 21 odst. 1 vl. nař. č. 45/1957 Sb. vzniká po zavedení zlepšovacího návrhu. 

Prokáže-li zlepšovatel v soudním řízení, že příslušný odborový orgán byl o provedení smírčího řízení požádán a že se toto řízení nejpozději do 15 dnů neuskutečnilo z důvodů, jež stojí mimo sféry jeho působnosti, pak je tím podmínka soudní pravomoci ve smyslu § 3 odst. 8, § 31 odst. 4 zák. č. 34/1957 Sb. a § 25 vl. nař. č. 45/1957 Sb. splněna a soud nemůže odpírat ochranu práv zlepšovatele použitím ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. 

Nedostatek projednání nároku na odměnu za zlepšovací návrh ve smírčím řízení není neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení soudu.

Pre rozhodnutie o návrhu na obnovu konania stačí, že sa javí pravdepodobným, že tieto skutočnosti, rozhodnutia a dôkazy môžu privodiť pre navrhovatela priaznivejšie rozhodnutie; teda nie je treba, aby v tomto smere dospel súd k celkom bezpečnému záveru. Pre posúdenie otázky platnosti kúpnej zmluvy v konaní o obnove je nutné vychádzať zo stavu, ktorý bol v dobe uzavretia kúpnej zmluvy. Výška a primeranosť kúpnej ceny, pokial by mohla mať význam v konaní o návrhu na obnovu, musela by byť posudzovaná podla právneho stavu, ktorý platil v dobe uzavretia kúpnej zmluvy. Ustanovenie § 229 písm. b) o. s. p. má na mysli len tie prípady, kedy podla príslušného zákonného ustanovenia (napr. § 190, 199 ods. 1o. s. p.) je možné pôvodné rozhodnutie zmeniť alebo zrušiť. K zmene alebo k zrušeniu rozsudku vyslovujúceho neplatnosť kúpnej zmluvy, by však nemohlo dôjsť uzavretím novej kúpnej zmluvy alebo inej dohody.

K rozhodování o náhradě škody: 

I. Podle § 43 odst. 2 tr. ř. jednou ze základních podmínek pro vyslovení povinnosti nahradit škodu je, aby poškozený svůj nárok vůči určitému obviněnému uplatnil. Bez splnění této podmínky nemůže soud o náhradě škody rozhodovat. 

II. Aby mohl být výrok o náhradě škody vykonatelný, musí být z něj vedle přesného označení osoby poškozeného a nároku, který mu byl přisouzen, také patrno, zda jde o náhradu škody rukou společnou a nerozdílnou (solidární) či podle účasti na způsobené škodě jednotlivými podíly (dělená odpovědnost). 

III. V souvislosti s rozhodováním o nároku poškozeného na náhradu škody způsobené trestným činem nutno vždy zjišťovat dobu vzniku tohoto nároku a vztah obviněného k poškozené socialistické organizaci za účelem posouzení, zda nutno rozhodovat o náhradě škody podle občanského zákoníku tehdy účinného či podle zákoníku práce, příp. jiných předpisů. 

IV. V případech rozhodování o náhradě škody podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. účinného od 1. dubna 1964 nutno mít na zřeteli, že podle § 438 odst. 1 obč. zák. je pravidlem dělená odpovědnost více škůdců, zatímco solidární odpovědnost ve smyslu § 438 odst. 2 obč. zák. nutno chápat jako výjimku z obecně platné zásady dělené odpovědnosti, jak také vyplývá ze znění posledně uvedeného ustanovení, tj., že solidární odpovědnost může soud svým rozhodnutím uložit jen v odůvodněných případech.

K výkladu § 2 odst. 2 vyhl. č. 45/1964 Sb.

 "Jednotlivý předmět" ve smyslu tohoto ustanovení je nutno posuzovat samostatně, i když se oprava provádí současně na více předmětech najednou, případně když k opotřebení těchto předmětů dojde naráz.

I. Podle § 171 odst. 2 písm. a) tr. ř. lze postoupit věc místnímu lidovému soudu jen tehdy, jsou-li současně splněny všechny podmínky v tomto ustanovení uvedené. 

II. Za poškozeného nelze považovat pracovníka, který poškozené socialistické organizaci, u níž je v pracovním poměru, uhradil škodu způsobenou jinou osobou, za kteroužto škodu podle pracovněprávních předpisů neodpovídá.