Rok 2013

Skutek spočívající v tom, že obvinění jako policisté vstoupili bez zákonného důvodu a bez příkazu k domovní prohlídce do bytu poškozeného pod předstíranou záminkou, že jde o služební úkon policie, ačkoliv tak učinili v úmyslu získat majetkový prospěch, přičemž zmocněním věcí způsobili na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou, je nutno právně kvalifikovat nejen jako přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku a přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ale rovněž jako přečin porušování domovní svobody podle § 178 tr. zákoníku. Jednočinný souběh uvedených přečinů není v takovém případě vyloučen z důvodu faktické konzumpce, neboť porušení domovní svobody nelze považovat za bezvýznamný prostředek ke krádeži a zneužití pravomoci úřední osoby, ani za vedlejší produkt krádeže nebo takového zneužití pravomoci úřední osoby. Jde naopak o závažné jednání, jímž obvinění vykonávali svoji pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu ve smyslu § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.

Rozhodnutí vysoké školy o vyměření poplatku spojeného se studiem, respektive za delší dobu studia, vydané podle § 58 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů, podléhá přezkumu ve správním soudnictví a je exekučním titulem ve smyslu § 40 odst. 1 písm. e) exekučního řádu a § 274 odst. 1 písm. f) o. s. ř.

Jestliže soud uložil pachateli vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody i ústavní ochranné léčení, nemá tato okolnost žádný vliv na postup podle § 56 odst. 2 tr. zákoníku o zařazení pachatele k výkonu trestu odnětí svobody do jednotlivých typů věznic. Uvedená okolnost není sama o sobě významná ani z hlediska případného použití ustanovení § 56 odst. 3 tr. zákoníku, které připouští, aby pachatel byl zařazen do jiného typu věznice, než do jakého má být zařazen podle § 56 odst. 2 tr. zákoníku. Z hlediska trestního zákoníku tedy není mezi výrokem o zařazení pachatele k výkonu trestu odnětí svobody a výrokem o uložení ústavního ochranného léčení žádný vztah, z něhož by vyplývalo, že při uložení ústavního ochranného léčení je nějak předurčeno rozhodnutí o způsobu výkonu trestu odnětí svobody zejména v tom smyslu, že pachatel musí být zařazen do věznice s mírnějším režimem. Žádný jiný závěr není možné vyvodit ani ze zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů, a to ani z ustanovení § 57 tohoto zákona, které umožňuje vykonávat uložené ochranné léčení během výkonu trestu odnětí svobody.

Je-li třeba za účelem provedení dokazování nařídit jednání ve věci ustanovení stálého opatrovníka osobě zbavené nebo omezené ve způsobilosti k právním úkonům, nemůže úkony soudu prvního stupně provádět vyšší soudní úředník nebo soudní tajemník, nýbrž pouze předseda senátu (samosoudce).

Uložení povinnosti nahradit státu náklady spojené s výkonem vazby a nahradit paušální částkou ostatní náklady trestního řízení, jež nese stát [§ 152 odst. 1 písm. a), d) tr. ř.], je podmíněno tím, že obviněný byl pravomocně uznán vinným rozhodnutím soudu České republiky. Jestliže obviněný byl odsouzen rozhodnutím cizozemského soudu a na základě uznání tohoto rozhodnutí předán k výkonu trestu na území České republiky, je povinen státu nahradit paušální částkou stanovené náklady řízení vynaložené státem v souvislosti s jeho předáním, a to za předpokladu, že se svým předáním do České republiky souhlasil (§ 456 odst. 1 tr. ř.).

Jestliže soud mimo hlavní líčení či veřejné zasedání rozhoduje o dalším trvání vazby (§ 72 odst. 1, 3, 4 tr. ř.), pak v souladu s ustanovením § 73d odst. 3, věta první, tr. ř. je povinen sdělit obviněnému, že bude rozhodováno o jeho vazbě, a tím mu umožnit uplatnění jeho práv. To neplatí v případech, kdy s ohledem na existenci některé z okolností uvedených v ustanovení § 73d odst. 3, věta druhá, tr. ř. není třeba konat vazební zasedání.

Podal-li žalobce žalobu proti více žalovaným, aniž by také vůči všem sledoval ochranu svého porušeného nebo ohroženého práva, jen proto, aby tím založil místní příslušnost soudu, u něhož by věc jinak nemohla být projednána a rozhodnuta, postupuje soud při zkoumání místní příslušnosti stejně, jako kdyby byla žaloba podána jen vůči tomu ze žalovaných, který měl být takovou žalobcovou procesní obstrukcí poškozen; nejde o okolnost, která by odůvodňovala přikázání věci jinému soudu téhož stupně podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř.