Datum: 19.01.2011
                                                    Sp. zn.: 8 Tdo 1619/2010
                                                    Nejvyšší soud
                            
                
            Pro závěr o zavinění z vědomé nedbalosti podle § 16 odst. 1 písm. a) tr. 
zákoníku nestačí pouhé zjištění, že pachatel věděl, že svým jednáním může 
způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, ale je nutno 
zjišťovat všechny skutečnosti, z nichž by bylo možno spolehlivě dovodit, že bez 
přiměřených důvodů spoléhal, že porušení nebo ohrožení zájmu chráněného 
trestním zákonem nezpůsobí. K posouzení přiměřenosti jeho důvodů nutno 
přistoupit z hlediska zkušeností pachatele a ostatních okolností případu (srov. 
č. 45/1965 Sb. rozh. tr.). 
Jestliže je věc koupena za neobvykle nízkou cenu nebo za cenu, jež neodpovídá 
té, za niž se jako nová prodává, nelze jen z této okolnosti vyvozovat, že osoba 
ji kupující věděla, že byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou, a že 
tak za splnění dalších zákonných podmínek spáchala přečin podílnictví z 
nedbalosti podle § 215 odst. 1 tr. zákoníku, a to z vědomé nedbalosti. 
Rozhodnutím není řešena otázka zavinění z nevědomé nedbalosti podle § 16 odst. 
1 písm. b) tr. zákoníku. Vědomost pachatele o tom, že věc pochází z trestné 
činnosti, je nezbytné prokázat i dalšími zjištěními o okolnostech, za nichž byl 
čin spáchán. Přihlížet je třeba např. k faktickému stavu a stáří této věci, 
cenám srovnatelných výrobků, za něž se obvykle nabízejí či prodávají, k 
poznatkům o skutečnostech spojených s prodejem věci a vedoucích prodejce k němu 
apod.