Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.10.2010, sp. zn. 25 Cdo 2008/2008, ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.2008.2008.1
Datum: 19.10.2010 Sp. zn.: 25 Cdo 2008/2008 Nejvyšší soud
Datum: 19.10.2010 Sp. zn.: 25 Cdo 2008/2008 Nejvyšší soud
Datum: 28.04.2010 Sp. zn.: 8 Tdo 417/2010 Nejvyšší soud
Ve výroku rozsudku, jímž se podmíněně odsouzenému ukládá podle § 59 odst. 2 nebo § 60a odst. 3 tr. zák.*) povinnost, aby podle svých sil nahradil škodu způsobenou spáchaným trestným činem, není nutno uvádět výši této náhrady škody ani osobu poškozeného, jemuž má být škoda nahrazena.
Datum: 25.08.2010 Sp. zn.: 25 Cdo 2601/2010 Nejvyšší soud
Datum: 22.09.2010 Sp. zn.: 5 Tdo 1103/2010 Nejvyšší soud
I. Trestností činu ve smyslu § 2 odst. 1 tr. zákoníku se rozumí možnost, že pachatel bude pro určitý trestný čin odsouzen, tj. po zažalování bude pro tento trestný čin uznán vinným a uložen mu trest. Jsou to tedy všechny podmínky relevantní pro výrok o vině i o trestu, a to i v případě, že nejprve nabude právní moci výrok o vině posuzovaným trestným činem a teprve později je rozhodováno o trestu, který má být obviněnému za takový trestný čin uložen.
Trestní stíhání totiž končí až odsouzením pachatele pravomocným výrokem o vině a trestu, resp. upuštěním od potrestání (§ 12 odst. 10, § 122 odst. 1 tr. ř.). Zrušením odsuzujícího pravomocného rozsudku, i když jen ve výroku o trestu, v řízení o mimořádných opravných prostředcích (o dovolání, stížnosti pro porušení zákona nebo obnově řízení) vzniká ve věci právní stav neskončeného trestního stíhání. Odsuzující výrok o vině, který byl ponechán jako pravomocný, není překážkou pro následné zastavení trestního stíhání pro některý z důvodů jeho nepřípustnosti podle § 11 odst. 1 tr. ř. (např. z důvodů milosti nebo amnestie prezidenta republiky, promlčení, úmrtí obviněného nebo jeho prohlášení za mrtvého apod.).
II. Skutek se posuzuje podle toho práva, jehož použití je pro pachatele nejpříznivější, a to bez rozdílu, zda jde podle dřívějšího a pozdějšího práva o stejné či různé skutkové podstaty. Přitom se použije ve všech směrech buď jen práva účinného v době činu, anebo jen práva pozdějšího. Platí tedy zásada, že ohledně trestnosti jediného skutku je třeba užít dřívějšího nebo nového zákona jako celku.
Zásada vyplývající z ustanovení § 2 odst. 1 tr. zákoníku, že trestnost činu se posuzuje podle pozdějšího zákona, jestliže je to pro pachatele příznivější, se uplatní i při posuzování otázky, zda je či není promlčena trestní odpovědnost podle § 34 odst. 1 tr. zákoníku (resp. promlčeno trestní stíhání podle § 67 odst. 1 tr. zák.), v tom smyslu, že se vychází z délky promlčecí doby určené trestní sazbou trestu odnětí svobody toho trestného činu, jehož kvalifikace podle této zásady připadá v úvahu.
Datum: 08.09.2010 Sp. zn.: 31 Cdo 2036/2008 Nejvyšší soud
Datum: 08.09.2010 Sp. zn.: 5 Tdo 834/2010 Nejvyšší soud
I. Skutková podstata trestného činu porušování průmyslových práv podle § 151 tr. zák. (stejně jako porušení chráněných průmyslových práv podle § 269 tr. zákoníku) není blanketovou (blanketní) skutkovou podstatou, nýbrž skutkovou podstatou s normativními znaky (chráněný vynález, průmyslový vzor, užitný vzor nebo chráněná topografie polovodičového výrobku).
II. Působnost českého trestního zákona může být založena i v případech, ve kterých je obsažen mezinárodní (cizí) prvek, který může zainteresovat i cizí trestní, ale i mimotrestní právní úpravu. Aplikace cizího mimotrestního práva při řešení otázky trestní odpovědnosti přichází v úvahu zejména při výkladu tzv. normativních znaků skutkových podstat trestných činů a při posuzování protiprávnosti činu. Jestliže čin naplňující znaky skutkové podstaty trestného činu obsahuje cizí prvek, který je třeba podřadit právě pod normativní znak, lze při jeho výkladu použít cizí mimotrestní právo za předpokladu, že české trestní právo chrání takový právní pojem, instituci nebo vztah, vyjádřený v posuzovaném normativním znaku. Jde o otázku tzv. věcné (předmětné) působnosti trestního zákona, tj. dosahu jeho skutkových podstat. Normativní znaky vyjadřující osobní a soukromá práva, zájmy nebo instituty, které jsou uznávány všude a nejen na území, kde působí právo, které je založilo, mohou a musí být posuzovány podle cizího práva, jestliže si to vyžaduje vyskytující se cizí prvek. Naproti tomu normativní znaky vyjadřující pojmy a instituce veřejnoprávní povahy (orgán státní správy, orgán veřejné moci, veřejný činitel, úřední osoba atd.) zpravidla nemohou být posuzovány podle cizího práva, neboť český trestní zákon cizí zájmy tohoto druhu obvykle nechrání, a pokud je chce chránit, je třeba, aby to bylo v příslušné normě náležitě vyjádřeno.
Znakem každého trestného činu je i protiprávnost, která se zpravidla dovozuje z celého právního řádu a obyčejně se vzhledem k sekundární povaze trestního práva opírá o právní normy nacházející se mimo trestní zákon, a proto se v konkrétním případě dovozuje především z mimotrestních právních předpisů (např. předpisů upravujících dopravní provoz – srov. č. 29/1981 Sb. rozh. tr., zdravotnických předpisů, předpisů o bezpečnosti práce). Působnost těchto předpisů je až na výjimky omezena na území státu, který je vydal. Jestliže byl čin spáchán na území cizího státu a byl jím porušen předpis tohoto druhu, protiprávnost činu – pokud na něj dopadá tzv. věcná i místní působnost českého trestního zákona – nelze posuzovat podle českého práva, ale vždy je nutno uplatnit právo státu, na jehož území byl čin spáchán.
III. Podle zásady aktivní personality upravené v § 18 tr. zák. (§ 6 tr. zákoníku) se působnost trestních zákonů vztahuje na občany České republiky nebo osoby bez státní příslušnosti, které mají na jejím území povolen trvalý pobyt. K tomu, aby byl český trestní zákon uplatněn, postačí, že na čin spáchaný v cizině (některém cizím státě), dopadá určité ustanovení českého trestního zákona, podle něhož se pak posuzuje trestnost tohoto činu spáchaného v cizině. Z hlediska uplatnění zásady aktivní personality u trestného činu porušování průmyslových práv podle § 151 tr. zák. (stejně jako porušení chráněných průmyslových práv podle § 269 tr. zákoníku) tedy postačuje obecná trestnost neoprávněného zásahu do práv k chráněnému vynálezu, průmyslovému vzoru, užitném vzoru nebo topografii polovodičového výrobku v České republiky a nevyžaduje se, aby jednání pachatele spáchané v cizině, kde naplnilo všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podle českého trestního zákona, zároveň naplnilo tyto znaky i na území České republiky.
Datum: 18.06.2010 Sp. zn.: 25 Cdo 4670/2007 Nejvyšší soud