Rok 2008

Smlouva, při jejímž uzavření jeden z účastníků úmyslně předstíral určitou vůli se záměrem, aby tím vyvolal u druhého účastníka omyl nebo aby tím využil jeho omylu, není neplatná podle ustanovení § 37 odst. 1 obč. zák. pro nedostatek vážné vůle nebo podle ustanovení § 39 obč. zák. pro rozpor se zákonem. Podvodné jednání jednoho z účastníků smlouvy při jejím uzavření je důvodem neplatnosti smlouvy podle ustanovení § 49a obč. zák., jehož se může úspěšně dovolat jen druhý účastník smlouvy (§ 40a obč. zák.).

K naplnění objektivní stránky trestného činu podílnictví se vyžaduje, aby pachatel způsobem uvedeným v ustanovení § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. disponoval s věcí nebo s jinou majetkovou hodnotou (např. ji ukryl, převedl na sebe), která již předtím byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou. 

Jestliže trestný čin jiné osoby, který směřoval k získání věci (jiné majetkové hodnoty), ještě není dokonán (např. zůstalo pouze u pokusu o něj a nepodařilo se jím získat věc či jinou majetkovou hodnotu), pak činnost obviněného směřující k získání této věci (jiné majetkové hodnoty) nelze pokládat za trestný čin podílnictví, ale za splnění dalších zákonných podmínek není vyloučeno ji posuzovat např. jako účastenství na trestném činu jiné osoby směřujícím k získání věci (jiné majetkové hodnoty).

Náklady výkonu rozhodnutí představují - spolu s vymáhaným nárokem plynoucím z exekučního titulu - jeho rovněž vymáhanou součást a nebyly-li povinným mimo exekuční rámec oprávněnému uhrazeny, není to samo o sobě důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce).

V případě trestu odnětí svobody, z jehož výkonu byl pachatel podmíněně propuštěn a došlo k zákonné fikci vykonání trestu podle § 64 odst. 2 tr. zák., se má za to, že byl vykonán celý. Při rozhodování o započtení takto vykonaného trestu do souhrnného trestu odnětí svobody podle § 38 odst. 2, věta druhá, tr. zák. je proto třeba započítat celý uložený trest a nikoli jen jeho skutečně vykonanou část.

Advokát je podnikatelem uvedeným v ustanovení § 2 odst. 2 písm. c) obch. zák. a jeho činnost – poskytování právních služeb – je podnikáním podle ustanovení § 2 odst. 1 obch. zák. K projednání a rozhodnutí sporů z právních vztahů vzniklých ze smlouvy o poskytování právních služeb advokátem, uzavřené s podnikatelem při jeho podnikatelské činnosti, přesahuje-li částka požadovaná žalobcem 100 000 Kč, proto jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy.

Účast obhájce na slyšení obviněného před rozhodnutím o dalším trvání vazby je nutno považovat za účast na jednání před soudem ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Za tento úkon právní služby tedy náleží odměna obhájci v plné výši.

Odpovědnost osob uvedených v § 3 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2007 za porušení povinnosti podat návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka je obecnou občanskoprávní odpovědností za škodu založenou na presumpci zavinění, s možností dotčených osob se této odpovědnosti zprostit. Skutečnou škodou, jež věřitelům může vzniknout tím, že nebyl podán návrh na prohlášení konkursu, ač se tak mělo stát dle § 3 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2007, se rozumí rozdíl mezi částkou, jíž by se věřitelům dostalo na úhradu jejich pohledávek v konkursu, kdyby návrh byl podán včas, a částkou, kterou nakonec na úhradu svých pohledávek v konkursu obdrželi; to platí i pro věřitele, jejichž existující pohledávky v době, kdy měl být podán návrh na prohlášení konkursu, ještě nebyly splatné. U věřitelů, jejichž pohledávky vznikly až v době prodlení osob uvedených v § 3 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2007 se splněním povinnosti podat návrh na prohlášení konkursu, se takovou škodou rozumí rozdíl mezi tím, co dlužníku zbývá splnit věřiteli v době, kdy je návrh na prohlášení konkursu podán, a částkou, kterou věřitel posléze obdržel v konkursu na úhradu této pohledávky Žaloba o náhradu škody opírající se o úpravu obsaženou v § 3 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2007 nemůže uspět, nebyl-li návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka nebo návrh na vyrovnání vůbec podán a nebyl-li na základě takového návrhu (lhostejno, zda podaného dlužníkem nebo věřitelem) osvědčen úpadek dlužníka prohlášením konkursu na jeho majetek, povolením vyrovnání, případně zamítnutím návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku.