Rok 2006

V ustanovení § 397 odst. 1 tr. ř. jsou upraveny především otázky procesního postupu soudu při rozhodování o přípustnosti vydání osoby do ciziny (zejména kdo je oprávněn podat příslušný návrh, který soud o něm rozhoduje a v jaké formě soudního zasedání). Podle § 397 odst. 3 tr. ř. se pak rozhoduje nejen o vazbě vydávané osoby (o jejím vzetí do vydávací vazby, o přeměně předběžné vazby na vazbu vydávací), ale také se vysloví, že vydání této osoby do ciziny je přípustné. S ohledem na ustanovení § 397 odst. 4 tr. ř. je proti takovému rozhodnutí o vydání přípustná stížnost. Stejné závěry platí, i pokud jde o rozhodnutí učiněné podle § 397 odst. 2 tr. ř., kterým se vysloví, že vydání není přípustné.

Žaloba podaná ve smyslu ustanovení § 175k odst. 2 o. s. ř. nemůže být zamítnuta pro nedostatek naléhavého právního zájmu. Jestliže usnesení, kterým byl účastník (dědic) v řízení o dědictví odkázán k podání žaloby, nesplňuje požadavky vymezené ustanovením § 175k odst. 2 o. s. ř. a žalobce podá žalobu v souladu s takovým usnesením, je soud, který o žalobě rozhoduje, povinen poučit žalobce o náležitostech žaloby ve smyslu ustanovení § 175k odst. 2 o. s. ř. Nesplňuje-li žaloba podaná ve smyslu ustanovení § 175k odst. 2 o. s. ř. přes poučení, kterého se žalobci v tomto směru dostalo, požadavky vymezené tímto ustanovením, je žalobce povinen tvrdit a prokazovat skutečnosti svědčící o naléhavém právním zájmu na požadovaném určení (§ 80 písm. c/ o. s. ř.); o tom je soud povinen žalobce poučit.

Není dána pravomoc soudu uložit v občanském soudním řízení Úřadu průmyslového vlastnictví, aby z rejtříku ochranných známek vymazal označené ochranné známky. *) Každý procesní úkon je nutno posuzovat podle toho, jak byl navenek projeven, nikoliv podle toho, jestli mezi projeveným procesním úkonem a vnitřní vůlí jednajícího je skutečný souhlas. Ani podstatný omyl účastníka mezi tím, co procesním úkonem projevil a tím, co jím projevit chtěl, nemá na procesní úkon a jeho účinnost žádný vliv. Nedostatek podmínky řízení ve smyslu § 103 o. s. ř. není vadou žaloby z hlediska její správnosti či úplnosti a vada žaloby naopak nepředstavuje nedostatek podmínky řízení.

Zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. spočívající ve spáchání tohoto činu „nejméně se dvěma osobami“ může být naplněn i ve vztahu k tomu z pachatelů, který již svou pouhou přítomností na místě činu zesiluje účinek výhrůžek násilím, jež pronášejí ostatní spolupachatelé.

Zaplatil-li zaměstnanec vyšší daň z příjmů fyzických osob jenom proto, že mu zaměstnavatel vyplatil náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti náležející mu za delší časové období po lhůtě splatnosti jednorázově, vznikla tím zaměstnanci škoda, za kterou zaměstnavatel odpovídá podle § 187 odst. 2 zák. práce.

Není porušením zákazu opakovaného postihu za tentýž skutek („ne bis in idem“) ve smyslu čl. 4 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř., jestliže byl vůči povinné osobě, která neumožnila styk dítěte s oprávněnou osobou podle rozhodnutí soudu, uplatněn jednak výkon rozhodnutí uložením pokuty podle § 273 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu a jednak za stejné jednání i trestní postih za trestný čin maření výkonu rozhodnutí podle § 171 odst. 3 tr. zák.

K zachování lhůty pro podání žaloby o vyloučení majetku ze soupisu konkursní podstaty úpadce (§ 19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů) je nezbytné, aby žaloba nejpozději posledního dne lhůty došla soudu; na tom nic nemění skutečnost, že délku lhůty vymezuje svým rozhodnutím soud.