Rok 2000

Je-li vyklizovaný byt ve vykonávaném rozhodnutí identifikován dostatečně určitě tak, aby jej při výkonu rozhodnutí nebylo možné zaměnit s bytem jiným, nelze rozhodnutí upřít vykonatelnost jen proto, že neuvádí patro nebo podlaží, v němž byt je. Okolnost, že nedostatečné označení bytu brání výkonu rozhodnutí (že podle něj nelze vyklidit konkrétní byt), je zpravidla spolehlivě zjistitelná až při provedení výkonu rozhodnutí a lze se jí zabývat v mezích úvah o zastavení výkonu rozhodnutí z důvodu obsaženého v § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. Jestliže v době nařízení výkonu již nájemní poměr zanikl i druhému z manželů - společných nájemců bytu, pak okolnost, že vykonávané rozhodnutí ukládá povinnost byt vyklidit jen jednomu z nich, nařízení výkonu rozhodnutí vůči tomuto povinnému nebrání.

Závěrečnou řeč obhájce vypracovanou v písemné formě nelze pokládat za “písemné podání soudu týkající se věci samé” ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 235/1997 Sb. (advokátní tarif), a proto za tento úkon obhájci nenáleží odměna.

Jestliže družstvo zajišťuje bytové potřeby svých členů, je bytovým družstvem ve smyslu ustanovení § 230 obch. zák.

Snížení mimosmluvní odměny o 10 % podle § 15a vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 235/1977 Sb. (advokátní tarif), se týká celkové částky mimosmluvní odměny. To znamená, že v případě uvedeném v § 12 odst. 4 advokátního tarifu se nejdříve provede snížení mimosmluvní odměny o 20 % a teprve poté se takto vypočtená celková částka mimosmluvní odměny sníží postupem podle § 15a advokátního tarifu.

Vznikne-li pracovníku poté, co už mu vznikl nárok podle ustanovení § 7 odst. 1, případně podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 19/1991 Sb. (ve znění zákona č. 235/1992 Sb.), některý z nároků uvedených v § 7 odst. 3 vyhlášky, avšak na základě skutečnosti odlišné od té, na základě které mu vznikl původní nárok podle § 7 odst. 1, případě § 7 odst. 6 této vyhlášky, mohou oba tyto nároky existovat vedle sebe.

Uveřejnění článku v denním tisku, ve kterém se soudce odvolacího soudu před rozhodnutím o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně vyjadřuje v tom smyslu, zda takový rozsudek je či není správný, je způsobilé vyvolat pochybnost o jeho objektivitě a nestrannosti. Jestliže soudce skutečně poskytl novináři takový rozhovor, jde o pochybnost, jež je důvodem pro vyloučení soudce z úkonů trestního řízení pro jeho vztah k věci ( § 30 odst. 1 tr. ř ) bez ohledu na to, zda publikovaná citace odpovídá skutečnému vyjádření soudce, jak je učinil při rozhovoru s autorem článku.

Při posuzování otázky, zda jde o neoprávněnou stavbu ve smyslu občanského zákoníku, je třeba vycházet z právní úpravy platné v okamžiku vzniku stavby jako věci v právním smyslu. O neoprávněnou stavbu nemůže jít tehdy, byla-li tato stavba zřízena před 1. 1. 1992 tzv. socialistickou organizací.