Rok 2000

Trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku ( § 314e odst. 5 tr. ř.), přičemž účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají u trestního příkazu jeho doručením obviněnému. Okamžik doručení trestního příkazu je určující pro uložení souhrnného trestu podle § 35 odst. 2 tr. zák. bez ohledu na to, že v důsledku podaného odporu byl tento příkaz zrušen, pokud v dalším řízení dojde k pravomocnému odsouzení pachatele.

V trestním řízení nelze uložit obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinnost, aby majetkovou škodu, kterou způsobil trestným činem, nahradil v cizí měně. V tzv. adhezním řízení sice aplikuje soud v trestní věci ustanovení jiných právních odvětví o náhradě škody, avšak jen ustanovení hmotného práva. Pokud jde o ustanovení procesní povahy, je jedinou normou, jíž je soud v trestním řízení vázán, trestní řád. Analogie jiného procesního předpisu - v tomto případě § 155 odst. 2 o. s. ř, jež za určitých okolností možnost přiznat náhradu škody v cizí měně připouští, nepřipadá v úvahu.

Dědicem ze závěti, pořízené podle ustanovení § 476b obč. zák., může být i osoba, která na žádost zůstavitele tuto závěť sepsala.

Právní úkon dlužníka je za podmínek uvedených v ustanovení § 42a odst. 2 obč. zák. odporovatelný nejen tehdy, jestliže pohledávka věřitele byla vymahatelnou již v době, kdy byl učiněn, ale i v případě, že byl učiněn dříve, než se věřitelova pohledávka za dlužníkem stala vymahatelnou. Odpůrčí žalobě lze vyhovět tehdy, jestliže pohledávka žalujícího věřitele byla vymahatelnou v době rozhodování soudu.

Jestliže se pachateli, který zamýšlí usmrtit dvě osoby za okolností, kdy by usmrcení obou bylo spácháno, jedním skutkem, podaří usmrtit pouze jednu z nich a u druhé jeho útok skončí pro okolnosti nezávislé na jeho vůli ve stadiu pokusu, je třeba jeho jednání posoudit jako pokus trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 219 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. přesto, že z hlediska základní skutkové podstaty trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák. byl čin již dokonán. O trestný čin vraždy podle ustanovení § 219 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. by šlo v případě, kdy by pachatel zamýšlel usmrtit jedním skutkem nejméně tři osoby, přičemž u dvou z nich by se mu to podařilo a u třetí nikoli.

Rozhodnutí soudu, kterým bylo vyhověno žalobě na určení, že právní úkon dlužníka je vůči věřiteli neúčinný (§ 42a obč. zák.), představuje podklad k tomu, že se věřitel může na základě titulu způsobilého k výkonu rozhodnutí (exekučního titulu) vydaného proti dlužníku domáhat nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) postižením toho, co odporovaným právním úkonem ušlo z dlužníkova majetku, a to nikoliv proti dlužníku, ale vůči osobě, v jejíž prospěch byl právní úkon učiněn.¹⁾ 

Z ustanovení § 42a obč. zák. nevyplývá právo žalobce domáhat se vůči žalovanému uložení povinnosti strpět výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí, které byly předmětem odporovaného právního úkonu. 

Byla-li neúčinnost odporovaného úkonu dlužníka vyslovena (podle § 42a obč. zák.) v době, kdy již byl prohlášen konkurs na majetek dlužníka, stává se majetek žalovaného, který dohodou ušel z dlužníkova (úpadcova) majetku, součástí konkursní podstaty úpadce a výkonem rozhodnutí nemůže být postižen.

¹⁾ Srov. též rozhodnutí uveřejněné pod číslem 63/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, str. 494

K naplnění skutkové podstaty trestného činu poškozování cizí věci spáchaného na věci svědka pro výkon jeho povinnosti podle § 257 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. se nevyžaduje, aby cizí věc, kterou pachatel zničil, poškodil nebo učinil neupotřebitelnou, byla ve vlastnictví svědka. Není vyloučeno za takovou věc považovat i věc, kterou má svědek jen ve faktickém držení, např. na základě svěření zaměstnavatelem.