Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.10.1992, sp. zn. 7 Cdo 9/92, ECLI:CZ:NS:1992:7.CDO.9.1992.1
Datum: 30.10.1992 Sp. zn.: 7 Cdo 9/92 Nejvyšší soud ČR
Vadná nebo nesprávná skutková zjištění v občanském soudním řízení nejsou sama o sobě dovolacím důvodem ve smyslu ustanovení § 241 odst. 2 o.s.ř., nýbrž jen tehdy, jestliže zakládají některý z důvodů dovolání uvedených v ustanovení § 241 odst. 2 písm. a) až c) o.s.ř. Dovolacím důvodem uvedeným v ustanovení § 241 odst.2 písm. b) o.s.ř. nemohou být vady a omyly při hodnocení důkazů (§ 132 o.s.ř.). Rozhodnutí soudu vychází ze skutkového zjištění, jež nemá v podstatné částí oporu v dokazování (§ 241 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.), jestliže soud vzal za zjištěno něco, co ve spise vůbec není, ale také jestliže soud nepokládá za zjištěnou podstatnou skutečnost, která bez dalšího z obsahu spisu naopak vyplývá. Zjištěním, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, se rozumí ovšem jen takové zjištění, které je pro rozhodnutí soudu právně významné.