Rok 1993

Znak po delší dobu, uvedený v ustanovení § 89 odst. 3 tr.zák. o výdělečnosti, je naplněn,páchá-li pachatel trestnou činnost, jíž si soustavně opatřuje převážný zdroj příjmů, alespoň po dobu tří měsíců. Při době kratší nelze pro nedostatek tohoto znaku pachatele uznat vinným, že se trestné činnosti dopustil výdělečně, ať již je jí dosažený prospěch jakkoli vysoký.

Došlo-li k rozvázání pracovního poměru dohodou v souvislosti s organizačními změnami, měl pracovník nárok na odstupné podle ustanovení § 17a vyhlášky č. 195/1989 Sb. ve znění vyhlášky č. 312/1990 Sb. a ve znění zákona č. 162/1990 Sb., jestliže se s organizací na poskytnutí této formy hmotného zabezpečení dohodl.

K výkladu ustanovení § 89 odst.l5 tr.zák. Cenou, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává, se rozumí cena při legálním prodeji, a nikoli cena na černém trhu.

Odstupné, poskytované organizací pracovníkům uvolněným ve smyslu ustanovení § 3 zákona č.195/1991 Sb. při skončení pracovního poměru, je jednorázovým příspěvkem, který nemá povahu mzdy ani náhrady mzdy. Odstupné nelze zahrnout do hrubého výdělku, z nehož se vypočítává důchod (§ 12 odst. 2 zákona č.100/1988 Sb. a § 11 vyhlášky č.149/1988 Sb.); nejde tu o mzdové vyrovnání podle ustanovení § 11 odst. 1 písm.a) bod 4 vyhlášky č.149/1988 Sb.

K výkladu ustanovení §89 odst. 15 tr.zák. o postupu při stanovení výše škody. Pro stanovení výše škody způsobené trestným činem a pro rozsah povinnosti k její náhradě v případech, kdy předmětem útoku byla cizí měna (např.pachatel se trestným činem loupeže podle § 234 tr.zák. zmocnil cizí věci-cizozemských peněz), je třeba vyccházet z kurzu (ceny), za kterou se příslušná cizí měna oprávněným subjektem (směnárnou) v době spáchání trestného činu prodávala, nikoli z kurzu (ceny), za kterou cizí měnu oprávněný subjekt nakupoval.

Nevznikl-li nárok na důchod z individuálního důchodového pojištění podle vyhlášky č.117/1955 Ú.l., poskytovaného podle ustanovení § 33 odst. 4 zákona č.87/1991 Sb. a podle ustanovení vyhlášky č.222/1991 Sb., ale šlo např. o důchod z penzijního nadlepšení podle vládního nařízení č.18/1954 Sb. (jež bylo zrušeno ustanovením § 173 bod 8. zákona č.121/1975 Sb.), nedopadá tu ustanovení § 33 odst. 4 zákona č.87/1991 Sb. a ustanovení vyhlášky č.222/1991 Sb.

Smyslem ustanovení o trestném činu nepřekažení trestného činu podle § 167 tr. zák. je zejména zabránit spáchání v zákoně vymezených závažných trestných činů a tím chránit společnost před jejich škodlivými následky. Za následek trestného činu podle § 167 tr. zák. je proto možno považovat i následek toho konkrétního trestného činu, který nebyl překažen. To je důležité z hlediska totožnosti skutku, která je zachována ve smyslu § 220 odst. 1 tr. ř. i v případě, kdy obviněný je obžalobou stíhán jako spolupachatel trestného činu uvedeného v § 167 tr. zák., např. loupeže podle § 234 tr. zák., ale prokáže se, že svým jednáním naplňoval jenom znaky trestného činu podle § 167 tr. zák. Podobně je tomu i tehdy, když je zjištěno, že obviněný stíhaný jako spolupachatel trestného činu pouze převedl na sebe věc získanou tímto trestným činem jinou osobou nebo to, co za takovou věc bylo opatřeno. Totožnost skutku je vzhledem ke stejnému následku zachována i pro skutkovou podstatu trestného činu podílnictví podle § 251 tr. zák., neboť jím pachatel vlastně napomáhá tomu, aby byl, pokud jde o odcizenou věc, zachován stav vytvořený základním trestným činem.