Rok 1978

K podmínkám, za nichž lze považovat vlakvedoucího za veřejného činitele ve smyslu § 89 odst. 8 tr. zák. Úkon vlakvedoucího směřující ke kontrole jízdenek není úkonem k zajištění bezpečnosti železniční dopravy a ochrany veřejného pořádku ve vlaku. Proto takový úkon není výkonem pravomoci veřejného činitele ve smyslu § 89 odst. 8 tr. zák. Naproti tomu je však nutno považovat za výkon pravomoci veřejného činitele takové úkony vlakvedoucího, které směřují k zjištění totožnosti osoby, která narušuje veřejný pořádek ve vlaku, ohrožuje osoby nebo majetek, jakož i úkony směřující k zadržení takové osoby a (nebo) k jejímu odevzdání orgánu Veřejné bezpečnosti.

Pracovník, který poskytl organizaci své motorové vozidlo pro plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti ním, zůstává jeho provozovatelem a po celou dobu používání tohoto motorového vozidla organizaci odpovídá za škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu podle ustanovení § 427 až § 431 o. z.

I. Skutečnost, že věc byla získána trestným činem, musí být v řízení o trestném činu podílnictví bezpečně zjištěna a z odůvodnění rozsudku musí být také patrno, jakým trestným činem se tak stalo. II. Ke znaku trestného činu podílnictví ke škodě majetku v socialistickém vlastnictví podle § 134 odst. 1 písm. a) tr. zák., že věc byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou se po subjektivní stránce vyžaduje úmysl, přičemž stačí úmysl nepřímý na rozdíl od znaku, že věc pochází z majetku v socialistickém vlastnictví, k němuž se vyžaduje úmysl přímý. Přitom závěr o zavinění musí být podložen skutkovými zjištěními soudu na podkladě dokazování stejně jako závěr o objektivních znacích trestného činu. III. Podílník získává jen neoprávněný majetkový prospěch, za který zpravidla odpovídá nikoli z důvodu odpovědnosti za škodu podle ustanovení hlavy druhé části šesté občanského zákoníku, ale z důvodu odpovědnosti za neoprávněný majetkový prospěch podle hlavy třetí části šesté občanského zákoníku. O vydání neoprávněného majetkového prospěchu tomu, na jehož úkor byl získán, lze však rozhodnout jen v řízení ve věcech občanskoprávních a nikoli v řízení trestním podle § 43 odst. 2 tr. ř.

Státní notářství, jež pouze provádí prodej nemovitosti v soudním výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí, nemůže svým rozhodnutím tento soudní výkon rozhodnutí zastavit. Shledá-li státní notářství důvody, pro něž nemůže být prodej nemovitosti proveden, může na tuto okolnost pouze upozornit soud, který výkon rozhodnutí nařídil, a dát mu podnět k potřebnému rozhodnutí nebo opatření.

Fikce, že podmíněně odsouzený se ve zkušební době osvědčil (§ 60 odst. 3 tr. zák.) nastane, jestliže sice ve lhůtě jednoho roku od uplynutí zkušební doby učinil soud rozhodnutí o tom, zda odsouzený se ve zkušební době osvědčil či nikoliv, avšak toto rozhodnutí bylo v řízení o opravném prostředku zrušeno; soud prvního stupně nepokračuje v řízení, uplynula-li - aniž podmíněně odsouzený na tom měl vinu - doba jednoho roku od uplynutí zkušební doby, a to ani tehdy, bylo-li rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno ještě před uplynutím uvedené jednoroční doby, byť soud druhého stupně uložil, aby ve věci znovu jednal a rozhodl (§ 149 odst. 1 písm. b) tr. ř.).

Statutární zástupce organizace (§ 21 ods. 1 o. s. ž.) má být v občanském soudním řízení, jehož účastníkem je tato organizace, vyslýchán soudem vždy jako účastník řízení ve smyslu ustanovení § 131 o. s. ř. a nikoliv jako svědek (§ 126 o. s. ř.).

Vyslovil-li soud prvního stupně podle § 60 odst. 1 tr. zák., že podmíněně odsouzený se osvědčil, nemůže soud druhého stupně rozhodující o stížnosti proti tomuto usnesení po uplynutí lhůty uvedené v § 60 odst. 3 tr. zák. změnit toto rozhodnutí v tom směru, že se trest vykoná, pokud odsouzený nezavinil, že rozhodnutí o nařízení výkonu trestu nebylo učiněno ve lhůtě uvedené v § 60 odst. 3 tr. zák.