Rok 1977

Poskytne-li organizace pracovníku zálohu na mzdu a ta potom není kryta další vykonanou prací tohoto pracovníka, jde o plnění bez právního důvodu, jímž pracovník pracovník získává neoprávněný majetkový prospěch (§ 243 odst. 2 zák. práce). Pracovník věděl nebo z okolností musil předpokládat, že jde o částky neprávem vyplacené (§ 243 odst. 3 zák. práce), šlo-li o částky, které obdržel jako zálohu na mzdu za práci, jež pak nebyla vykonána. /1/ Organizace zjistí (§ 243 odst. 1 zák. práce), zda předem poskytnutá záloha na mzdu byla nebo nebyla kryta další vykonanou prací, zpravidla při vyúčtování mzdy za uplynulé měsíční období.

Podle ustanovení § 7 zák. č. 44/1973 Sb., o ochranném dohledu se výkon ochranného dohledu přerušuje mimo jiné i po dobu ochranného léčení prováděného v léčebném ústavu. Obviněnému, jemuž bylo uloženo ústavní ochranné léčení, proto nelze uložit podle § 2 odst. 2 zák. č. 44/1973 Sb. povinnost, aby podle pokynu orgánu vykonávajícího ochranný dohled prokazoval, že se podrobuje ochrannému léčení. Takovou povinnost lze však uložit obviněnému, jemuž bylo uloženo ambulantní ochranné léčení.

Nárok na náhradu za sťaženie spoločenského uplatnenia zaniká smrťou pracovníka, aj keď organizácia pred jeho smrťou tento nárok uznala a urobila úkony smerujúce na plnenie náhrady za sťaženie spoločenského uplatnenia.

Výkon ochranného dohledu se přerušuje m. j. po zkušební dobu stanovenou při podmíněném propuštění (§ 7 zák. č. 44/1973 Sb.). Toto ustanovení se uplatní jak tehdy, kdy se s výkonem ochranného dohledu již předtím započalo, tak také tehdy, kdy se dosud s výkonem ochranného dohledu nezapočalo a kdy nejde o přerušení ve vlastním smyslu slova. V době přerušení výkonu ochranného dohledu nelze na odsouzeném požadovat, aby plnil povinnosti a omezení stanovené podle § 2 zák. č. 44/1973 Sb. Pokud přesto je v době přerušení výkon ochranného dohledu orgány VB neprávem prováděn, neplnění povinností a omezení odsouzeným nemůže zakládat přečin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 7 písm. c) zák. č. 150/1969 Sb.

Při úvaze o tom, zda je dobře možné vydání toho, co bylo neoprávněně získáno (§ 458 odst. 1 o. z.), je třeba přihlížet ke všem důsledkům tohoto navrácení v předešlý stav, a to zejména z hlediska hospodárnosti, aby totiž k němu nedocházelo za cenu znehodnocení nebo dokonce zničení věcí, jež by jinak mohly sloužit svému účelu tam, kde jsou umístěny (zabudovány), a aby také nedocházelo i k dalším nákladům, jež by bylo třeba vynaložit na demontáž vracených věcí.

IV. Je-li obžalovaný vyslýchán v hlavním líčení v nepřítomnosti spoluobžalovaných, je třeba v protokole o hlavním líčení poznamenat i skutečnost, že spoluobžalovaní byli seznámeni s výpovědí obžalovaného (§ 208 tr. ř.) a zda a jak se k této výpovědi vyjádřili (§ 214 tr. ř.).

Za škodu spôsobenú občanovi nedodaním objednaného tovaru v dohodnutej lehote a na dohodnuté miesto zodpovedá obchodná organizácia, aj keď podla dohody o predaji veci mal občan tovar prevziať u inej organizácie (dodávatela).