Rok 1957 / Ročník IX

Pro posouzení škody nikoli nepatrné podle § 246 tr. zák. způsobené jediným skutkem na majetku národním ve správě dvou nebo více národních podniků /na př. zaviněnou srážkou motorových vozidel) nutno přihlédnout ke škodě způsobené na majetku v operativní správě všech uvedených podniků. Jde tedy o škodu nikoli nepatrnou též tehdy, jestliže teprve součet škod na majetku spravovaném různými národními podniky dosáhne výše takovéto škody.

Za poškodenie dôležitého orgánu znamenajúce ťažkú ujmu na zdraví [§ 75 ods. 13 písm. e) tr. zák.] treba považovať iba také porušenie dôležitého orgánu, pri ktorom vzniká nebezpečie pre život, alebo ktoré má intenzitu iných závažných následkov uvedených v ustanovení § 75 ods. 13 písm. a) až d), f) až i) tr. zák. Z toho istého hľadiska za dlhší čas trvajúcu poruchu zdravia znamenajúcu ťažkú ujmu na zdraví [§ 75 ods. 13 písm. i) tr. zák.] treba považovať taký stav poruchy zdravia, ktorý je prevádzaný obtiažmi, ktoré sú poškodeným pociťované rovnako ťaživo, ak by ním bol pociťovaný niektorý stav uvedený v § 75 ods. 13 pod písm. a) až ch) tr. zák.

Primeranosť nutnej obrany treba posudzovať podľa okolností prípadu. Musí byť daná obrana k odvráteniu útoku potrebná a spôsobená ujma nesmie byť celkom neúmerná odvrátenému nebezpečiu. Pritom však nie je podmienkou, aby ochrana bola celkom úmerná útoku.

Prodloužení zkušební doby při podmíněném odsouzení, pokud nejde o mladistvého (§ 61 odst. 2 tr. zák.), není možné.

Cenou věci odcizené, zpronevěřené nebo jinak rozkradené z odbytové organisace výrobního odvětví nebo jiných podniků uvedených v § 2 zák. č. 73/1952 Sb. (o dani z obratu) nutno rozumět cenu včetně daně z obratu (resp. cenu maloobchodní). Rozkrádání takové věci zakládá pouze trestný čin rozkrádání národního majetku podle § 245 odst. 1 písm. a), b) nebo c) tr. zák. a ne též trestný čin zkrácení a ohrožení daně podle § 148 tr. zák.

Každá disposice se svěřenou věcí proti příkazu svěřovatele nemůže být považována za trestný čin rozkrádání [§ 245 odst. 1 písm. b) tr. zák.] nebo za zpronevěru (§ 248 tr. zák.). Ovšem takovou protiprávnou disposici svěřeným majetkem, která maří základní a podstatný účel svěření, zejména znemožňuje-li se tím svěřiteli trvale navrátit věc původnímu jejímu určení, nutno považovat za nakládání se svěřenou věcí jako s vlastní ve smyslu § 245 odst. 1 písm. b) nebo § 248 tr. zák.

Zmocní-li se pachatel cizí věci v úmyslu nakládat s ní jako s vlastní, takže se dopouští rozkrádání podle § 245 odst. 1 písm. a) tr. zák. nebo krádeže podle § 247 tr. zák. anebo kdo s cizí věcí, která mu byla svěřena, nakládá jako s vlastní, takže se dopouští rozkrádání podle § 245 odst. 1 písm. b) tr. zák. anebo zpronevěry podle § 248 tr. zák., nestává se beztrestným tím, že nahradí způsobenou škodu, a to bez ohledu na to, zda měl předem v úmyslu škodu nahradit anebo zda se k tomu teprve dodatečně rozhodl. Ustanovení § 64 tr. zák. o účinné lítosti u trestných činů majetkových neplatí.

Jestliže se pachatel vyhýbá plnění své zákonné povinnosti vyživovat nebo zaopatřovat jiného, dopouští se trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 210 odst. 2 tr. zák. předpokládající úmysl pachatelův. Trestných činů zanedbání povinné výživy podle § 210 odst. 1 a podle § 210 odst. 2 tr. zák. by se pachatel dopustil tehdy, kdyby nejprve bez úmyslu vyhýbat se své zákonné povinnosti vyživovat nebo zaopatřovat jiného, byť i z nedbalosti, po určitou dobu neplnil tuto povinnost, avšak později by se úmyslně vyhýbal jejímu plnění.

Podle vyšší trestní sazby je pachatel trestný za pokus též tehdy, jestliže měl v úmyslu způsobit těžší následek podmiňující použití vyšší trestní sazby, avšak tento těžší následek nenastal.

Zvláště přitěžující okolnost, že se pachatel dopustil trestného činu "jako člen spolčení" sice předpokládá předchozí spolčení ve smyslu § 166 tr. zák., musí k němu však přistoupit další skutečnost, že jde o spolčené, které má ráz organisované součinnosti zvyšující nebezpečnost trestného činu pro společnost (§ 75 odst. 4 tr. zák.).