Rok 1957 / Ročník IX

Zohyžděním ve smyslu § 355 obč. zák. je nutno rozumět zohyždění trvalejšího rázu, které omezuje poškozeného v normální náplni života tím, že jej vylučuje z uplatnění ve společnosti, ve sportu v kulturním životě a pod. Tak je tomu, i když se následky poranění projevují spíše v celém počínání a chování poškozeného (grimasy, porucha chůze, způsob jednání s lidmi), než v tělesném zohyždění.

Předpokladem nároku na odškodnění není, že si poškozený sám uvědomuje újmu způsobenou zohyžděním a že sám je s to rozhodnout, jak použít přiznaného odškodnění.

Ustanovení § 238 odst. 1 tr. ř. nebrání, aby soud posoudil zažalovaný skutek podle přísnějšího zákonného ustanovení jako spáchaný za okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby, jestliže tyto okolnosti vyjdou najevo teprve při hlavním líčení, aniž byly uvedeny v žalobním návrhu.

Posouzení zažalovaného skutku podle přísnějšího ustanovení zákona nevyžaduje vrácení věci prokurátoru k došetření (§ 239 odst. 1 tr. ř.), jestliže okolnosti podmiňující použití přísnějšího ustanovení zákona jsou dostatečně objasněny.

Zápůrčí žalobu ve smyslu § 152 odst. 1 obč. zák. může proti třetí osobě podat i jen jeden ze spoluvlastníků věci, o jejíž ochranu jde.

Stížnost proti rozhodnutí soudu o odkladu výkonu trestu je přípustná s výjimkou případu rozhodnutí o odkladu výkonu trestu podle § 345 odst. 1 tr. ř. a podle § 348 odst. 1 a § 349 tr. ř.

Nesprávné, zákonu odporující poučení soudu první stolice o možnosti podat stížnost, nemůže nic změnit na zákonem stanovené nepřípustnosti stížnosti.

Použití ustanovení § 556 o. s. ř. v případě svémocného okupování bytu.

S hlediska § 186 tr. zák. nutno rozumět trestným činem, kterého se pachatel dopustil ve stavu nepříčetnosti, do něhož se přivedl požitím alkoholického nápoje (nebo jinak) i pokus, návod a pomoc (§ 75 odst. 1 tr. zák.).

Soud, který vydal platební rozkaz, začal jednat ve věci samé a stal se tak příslušným. Bez námitky žalovaného nesměl již rozhodovat o své příslušnosti.