Datum: 29.07.2024
Sp. zn.: 29 Cdo 1315/2024
Nejvyšší soud
Při zkoumání, zda poplatníku náleží osobní osvobození od soudního poplatku za řízení ze zákona (podle § 11 odst. 2 zákona o soudních poplatcích), se soud nezabývá tím, zda poplatník splňuje předpoklady pro přiznání osvobození od soudního poplatku podle § 138 o. s. ř.
Dlužník s dispozičním oprávněním, který (coby žalovaný) přes nesouhlasný závěr rozsudku soudu prvního stupně uplatňuje odvoláním proti tomuto rozsudku obranu založenou na námitce, že jde o řízení o „pohledávce (nároku) [věřitele coby žalobce] týkající se majetkové podstaty, která měla být v insolvenčním řízení uplatněna přihláškou“, takže je důvod zastavit řízení podle § 141a insolvenčního zákona ve spojení s § 140c insolvenčního zákona, má být pro účely posouzení, zda mu ve smyslu § 2 odst. 5 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 4 odst. 1 písm. b/ a § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích vznikla podáním odvolání povinnost zaplatit soudní poplatek za odvolání splatný vznikem poplatkové povinnosti, pokládán pro dobu, než odvolací soud rozhodne o jeho odvolání (jinak, než zastavením odvolacího řízení pro neuhrazení soudního poplatku za odvolání) za osvobozeného od soudního poplatku za odvolání podle § 11 odst. 2 písm. n/, odst. 3 písm. b/ zákona o soudních poplatcích.