Archiv Sbírky

Ze skutečnosti, že nebezpečnost zažalovaného činu pro společnost je nepatrná, nelze dovozovat, že skutek není trestným činem ani přestupkem. Soud proto v takovém případě nemůže obžalovaného rozsudkem zprostit obžaloby podle § 242 písm. b) tr. ř., nýbrž může trestní stíhání podle § 245 odst. 2 [§ 192 odst. 2 písm. a)] tr. ř. zastavit.

Pro posouzení otázky, zda jde o čin, jakož nebezpečnost pro společnost je s hlediska § 245 odst. 2 [§ 192 odst. 2 písm. a)] tr. ř. nepatrná a zda může být proto trestní stíhání zastaveno, není rozhodný jen malý rozsah škody, která byla činem způsobena, nebo která byla zamýšlena.

Soud rozhoduje o nároku na úhradu osobních potřeb nemůže se zabývat jen důvodností nároku, nýbrž musí také zkoumat, zda a jaké platy byly na uplatněnou pohledávku úhrady osobních potřeb již vykonány.

Při vyměřování úhrady osobních potřeb je nutno vzít zřetel i na případné změny v rozhodných skutečnostech za celé období, za které se úhrada osobních potřeb stanoví.

Žije-li navrhovatelka ve společné domácnosti s druhem, pro kterého koná v domácnosti práce, nelze při posuzování otázky, zda je navrhovatelka ve smyslu § 34 odst. 1 zák. o právu rod. s to uspokojit své osobní potřeby, vycházet z toho, kolik druh navrhovatelce poskytuje, nýbrž z toho, jakou hodnotu mají ve skutečnosti práce, které navrhovatelka pro druha koná, případně, které by konat mohla.

Skutečnost, že obžalovanému byl zakázán pobyt na území, kde má své sídlo soud, který je místně příslušný konat řízení o trestní věci, pro niž je takový obžalovaný stíhán, není sama o sobě důvodem, aby byla věc tomuto soudu podle § 23 tr. ř. odňata a přikázána jinému soudu.

Byl-li otec dítěte zjištěn soudně, rozhodne soud z úřední povinnosti, zda takový otec je hoden výkonu rodičovské moci, zda mu rodičovská moc nadále náleží, či zda se mu rodičovská moc odnímá (§ 55 odst. 3 zák. o právu rod.).

Rozkrádání nebo poškozování majetku, který je v socialistickém vlastnictví, krádež, zpronevěra, podvod a poškození cizí věci, týkající se osobního nebo soukromého vlastnictví, je trestným činem podle příslušných ustanovení zákona zpravidla, jestliže škoda uvedenými činy způsobená (zamýšlená) je vyšší než 500 Kčs.

O takový trestný čin jde též tehdy, je-li způsobená (zamýšlená) škoda menší než 500 Kčs, když ze způsobu provedení činu nebo jeho následků, míry zavinění nebo osoby pachatele či okolností přitěžujících vyplývá, že nejde o čin malého významu.

U trestných činů tohoto druhu postup podle § 17a tr. zák. zpravidla nebude možno použít.

Okresní prokurátor je oprávněn ve lhůtě § 48 odst. 1, § 51 zák. o právu rod. popřít otcovství, je-li zájem státu nebo pracujících na tom, aby osobní poměry dítěte byly uspořádány v souladu se zásadou materiální pravdy.

K poměru trestných činů loupeže podle § 232 tr. zák. a vydírání podle § 233 tr. zák.

Užije-li pachatel vůči napadanému pohrůžky bezprostředního násilí, t. j. takové hrozby, z níž je patrno, že na napadeném bude vykonáno násilí na místě, ihned bez odkladu, neporobí-li se vůli pachatele, který se chce zmocnit cizí věci, jde o loupež podle § 232 tr. zák. bez ohledu na to, zda pachatel napadenému věc odejme, či zda ji vydá pachateli napadený pod vlivem pohrůžky.

Jestliže však pachatel v úmyslu zmocnit se cizí věci neužije vůči napadenému násilí ani pohrůžky bezprostředního násilí, nýbrž jen pohrůžky, podle které má být násilí vykonáno v časovém odstupu, jde o trestný čin vydírání podle § 233 tr. zák. a nikoliv o loupež.