Archiv Sbírky

Opakování trestné činnosti téhož druhu po dobu několika roků pro níž byl obžalovaný již dvakrát pravomocně odsouzen, jeho protispolečenský postoj vyplývající z dalších trestných činů a kázeňských provinění, pro něž byl trestán, a jeho odmítavý postoj k jakémukoliv výchovnému působení, charakterizují osobu pachatele jako zvlášť nebezpečného recidivistu. Proti takovým pachatelům je soud povinen použít přísnějších nepodmíněných trestů.

K závěru, že odsouzený nevedl ve zkušební době řádný život pracujícího člověka nestačí sama o sobě skutečnost, že se podmíněně propuštěný dopustil ve zkušební době méně závažného trestného činu, za který mu s přihlédnutím k jeho jinak řádnému životu pracujícího člověka byl uložen podmíněný trest odnětí svobody, později rozhodnutím presidenta republiky ze dne 1. prosince 1957 o amnestii prominutý s účinkem, že se na pachatele hledí, jakoby nebyl odsouzen.

Postup podle § 43 zák. č. 55/1956 Sb. (určení osoby, které má být dávka vyplacena místo oprávněnému v případech, že by se výplatou dávky oprávněnému zřejmě nedosáhlo účelu, kterému má dávka sloužit, nebo kdyby tím byly poškozeny zájmy osob, které je povinen vyživovat), není na místě, jestliže nejde o dávku důchodového zabezpečení, ale o plnění pojistné smlouvy.

Řidičský průkaz, jakož i vložka k němu (kupon) jsou veřejnou listinou ve smyslu ustanovení § 75 odst. 11 tr. zák. Pachatel, který jakýmkoliv způsobem podstatně změní obsah průkazu nebo kuponu v úmyslu užít je jako pravé, dopouští se trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 159 tr. zák. Vložka k řidičskému průkazu je neoddělitelnou součástí tohoto úředního dokladu, který je vydáván okresním oddělením MV, tedy veřejným orgánem a zakládá právo řídit motorová vozidla příslušné kategorie na veřejných silnicích pro osobu, která je v řidičském průkaze označena a ověřuje i osobní údaje vlastníka řidičského průkazu.

Nárok Československého státu - státní zdravotní správy proti Československé státní automobilové dopravě, národnímu podniku, na náklady léčebné péče je přímým nárokem státu podle § 13 zák. č. 58/1956 Sb.; tento nárok se promlčuje ve 3 letech podle § 15 cit. zák. a nikoli v 6 měsíční lhůtě podle § 10 zák. č. 63/1951 Sb. Při posuzování tohoto nároku nutno vzhledem k pozdější speciální úpravě odpovědnosti zaměstnance podle zák. č. 71/1958 Sb. vyjít ze zásad rozhodnutí č. 46/1960 Sbírky rozh. čs. soudů; zavinění zaměstnance, který z nedbalosti způsobil při výkonu zaměstnání porušením povinností z pracovního poměru škodu třetí osobě, se považuje proto za provinění podniku.

Když odvolací soud z podnětu stížnosti prokurátora změní rozhodnutí soudu 1. stolice o propuštění obviněného z vazby, nastává povinná účast prokurátora při hlavním líčení, jakož i nutnost, aby obviněný měl obhájce [Pokud ovšem výslovně neprohlásil, že si ho nepřeje - § 217 odst. 2, písm. a) 3 tr. ř.] a to i tehdy, když soud 1. stolice před tím usnesením o přijetí obžaloby rozhodl, že účast prokurátora při hlavním líčení není povinná a obhajoba není nutná. V takovém případě je soud 1. stolice povinen podle § 207 tr. ř. učinit potřebná opatření k zajištění přítomnosti prokurátora a obhájce na hlavním líčení.

Odpovídá-li jeden ze zaměstnanců za škodu podle zák. č. 71/1958 Sb. a druhý podle občanského zákoníka, uplatní podnik proti prvnímu zaměstnanci nárok na zaplacení určitého podílu odpovídajícího míře zavinění tohoto zaměstnance. Proti druhému zaměstnanci, který odpovídá za škodu podle § 337 obč. zák. a jehož závazek zůstává solidárním závazkem se závazkem prvního škůdce, může podnik uplatnit celou škodu (§ 340 obč. zák.). Postih zůstává ovšem škůdci zachován (tj. postih do výše podílu odpovídajícího míře zavinění zaměstnance, který způsobil škodu z nedbalosti).