Archiv Sbírky

K naplnění znaků trestného činu útoku na veřejného činitele podle § 156 odst. 1 tr. zák. stačí, byla-li výhrůžka usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením škody velkého rozsahu vážně pronesena a stalo-li se tak v úmyslu působit na výkon pravomoci veřejného činitele nebo pro tento výkon. Nezáleží na tom, zda měl pachatel určitý úmysl výhrůžku splnit.

Stanovení rozsahu náhrady škody v případě, že ve smlouvě o kolektivní hmotné odpovědnosti nebyl ustanoven vedoucí.

Trestný čin výtržnictví podle § 202 tr. zák. předpokládá, že pohnutkou hrubé neslušnosti nebo výtržnosti byla zjevná neúcta pachatele vůči společnosti, jakou mívají zpravidla osoby, které se štítí práce, vedou příživnický život a mají protispolečenský charakter.

Předpisy o vadné práci vztahují se zásadně na všechny dělníky - pokud nejsou z této úpravy výslovně vyloučeni - jejichž mzdové poměry jsou upraveny výnosy ministrů vydaných v letech 1958 - 60 k provedení přestavby dělnických mzdových soustav. Prakticky jde o všechny výrobní, opravářské a tzv. režijní dělníky (pomocné dělníky), pokud se na ně vztahují mzdové výnosy (srov. § 1 mzdových výnosů).

Spôsoby vyvolania všeobecného nebezpečenstva uvádza príkladmo ustanovenie § 179 ods. 1 tr. zák. Všeobecné nebezpečenstvo nastáva vtedy, ak hrozí luďom bezprostredne a konkrétne nebezpečenstvo smrti alebo ťažkej újmy na zdraví, alebo cudziemu majetku škoda velkého rozsahu. Škoda velkého rozsahu musí zodpovedať škode, aká môže vzniknúť požiarom, povodňou, výbuchom apod., tj. škoda okolo 100 000,- Kčs. Ustanovenia § 137 a § 224 tr. zák. chránia spoločenské záujmy obsiahnuté už v ustanovení § 180 ods. 2 písm. a), c) a ods. 3 tr. zák. ustanovenie § 180 ods. 2 písm. a), c) a ods. 3 tr. zák. je preto v pomere k ustanoveniu § 137 a § 224 tr. zák. ustanovením špeciálnym.

Rozhodování o přiměřenosti náhradního ubytování nepatří do pravomoci soudu.

U trestných činov krádeže a sprenevery ako aj rozkrádania majetku v socialistickom vlastníctve spáchaného formou krádeže alebo sprenevery je spôsobenou škodou celá skutočná hodnota odcudzenej alebo spreneverenej veci aj v tom prípade, ak páchatel dá na miesto odcudzenej alebo spreneverenej veci inú vec toho istého druhu, ale nezastupitelnú. Nemožno v takých prípadoch vychádzať len z rozdielu medzi hodnotou veci odcudzenej alebo spreneverenej a hodnotou veci za túto vec páchatelom danej. Také konanie páchatela je iba pokusom o náhradu či čiastočnú náhradu škody. Práve z tohoto hladiska je však pre posúdenie nebezpečnosti páchatelova činu pre spoločnosť treba presne zistiť ako hodnotu veci odcudzenej či spreneverenej, tak aj hodnotu veci, ktorá bola páchatelom daná na miesto nej.