Archiv Sbírky

I. Skutečnost, že vypůjčitel nesplnil svůj závazek k vrácení peněz ve sjednané lhůtě, ač tak mohl učinit, ještě nedokazuje, že uvedl zapůjčitele v omyl, aby ke škodě jeho majetku se obohatil ve smyslu ust. § 250 odst. 1 písm. a) tr. zák. K naplnění zákonných znaků subjektivní stránky trestného činu podvodu podle cit. ustanovení se v tomto případě tzv. úvěrového podvodu vyžaduje, aby bylo prokázáno, že pachatel již v době půjčky peněz jednal v úmyslu vypůjčené peníze vůbec nevrátit nebo nevrátit je ve smluvené lhůtě, nebo jednal alespoň s vědomím, že peníze ve smluvené lhůtě nebude moci vrátit, a že tím uvádí zapůjčitele v omyl, aby ke škodě jeho majetku se obohatil. Jestliže teprve po uzavření půjčky peněz vznikly překážky, které bránily vypůjčiteli splnit závazek z půjčky nelze považovat za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 písm. a) tr. zák.

I pri posudzovaní nároku podla § 40 ods. 1 zák. č. 101/1964 Zb. treba pri skúmaní podmienok pre vznik nároku a pre jeho trvanie vychádzať z ustanovenia § 20 ods. 4 zák. č. 101/1964 Zb. a § 18 vyhl. č. 102/1964 Zb.

Aby soud mohl projednat provinění nebo přestupek uvedené v § 1 zák. č. 58/1965 Sb., nestačí jen zjistit, že jsou splněny podmínky recidivy ve smyslu § 1 písm. a) cit. zák. Soud musí též zjistit, jakým způsobem stíhaná osoba dosud žila, jaký je její vztah k práci, její morální i ostatní osobní vlastnosti apod. Tyto zjištěné skutečnosti pak musí zhodnotit z hlediska výchovných možností orgánu, který by byl jinak věcně příslušný k rozhodnutí o provinění nebo přestupku a posoudit, zda by postih před tímto orgánem mohl vést k nápravě stíhané osoby. Teprve dojde-li soud k závěru, že by od takového postihu nebylo možno očekávat nápravu stíhané osoby, je příslušný k projednání provinění nebo přestupku, uvedených v ustanovení § 1 zák. č. 58/1965 Sb.

Výrok o potvrdení nadobúdnutia dedičstva nie je vo vzťahu k ostatným výrokom napadnutého uznesenia štátneho notárstva (najmä vo vzťahu k výroku o povinnosti preberatela vyplatiť ustupujúcim dedičom ich dedičské podiely, keď tento výrok bol opravným prostriedkom výslovne napadnutý) výrokom so samostatným skutkovým základom. Naopak, oba tieto výroky sa operajú o ten istý skutkový základ, sú na sebe vzájomne závislé a jeden bez druhého nemôže obstáť, najmä ak ide o prípad, keď sa ustupujúci dedičia výplaty dedičských podielov nezriekli. Výrok o výške dedičských podielov ustupujúcich dedičov je priamo závislý na správnosti výroku o tom, k akému dielu dedičstva sa dedičom potvrdzuje nadobudnutie dedičstva.

Skutočnosť, že sa obvinený riadne stará o početnú rodinu, ktorá je na neho výživou odkázaná, môže byť považovaná za mimoriadne pomery páchatela. Ak sú splnené pritom aj ďalšie podmienky uvedené v ustanovení § 40 odst. 1 tr. zák., je možné znížiť trest odňatia slobody pod dolnú hranicu trestnej sadzby trestným zákonom stanovenej.

Zabavení majetku obviněného ve smyslu § 13 odst. 3 zák. č. 23/1948 Sb. neznamená přechod vlastnictví nebo majetkových práv obviněného na stát. Takové zajišťovací opatření může mít v řízení o dědictví pouze ten důsledek, že obviněnému může být potvrzeno nabytí dědictví pouze s doložkou, že jeho jmění bylo opatřením soudu v trestním řízení zabaveno pro čs. stát.

Účastníctvo na trestnom čine vo forme pomoci podla § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. je možno spáchať len pred dokonaním trestného činu. Osoba, ktorá pomáha ukrývať a pozmeňovať odcudzenú vec z majetku v osobnom alebo súkromnom vlastníctve a koná bez predchádzajúcej dohody s páchatelom krádeže, sa dopúšťa trestného činu podielníctva podla § 251 odst. 1 tr. zák.