Archiv Sbírky

Projednání věci podle zák. č. 58/1965 Sb. před okresním soudem předpokládá, že předchozí postižení osoby pro provinění, přestupek nebo trestný čin, ve smyslu § 1 písm. a) cit. zákona, bylo v době spáchání nového činu pravomocné.

Ustanovenie § 88 písm. ch) o. s. p. predpokladá, že súd rozhoduje o sporných otázkach v dobe, kedy konanie o dedičstve ešte nie je skončené a rozhodnutie súdu bude mať vliv na jeho výsledok. Za právo k nehnutelnosti v zmysle § 88 písm. h) o. s. p. nemožno považovať právo doživotného užívania bytu v dome. So zretelom na ustanovenie § 11 o. s. p. sa príslušnosť podla § 84 a § 85 ods. 1 o. s. p. nemôže zmeniť, ak dôjde k zmene žalobnej žiadosti, resp. k jej rozšíreniu o ďalšieho žalovaného.

Soustavnosti páchání úmyslných trestných činů téže povahy ve smyslu § 41 písm. b) tr. zák. není na překážku ani uplynutí doby jednoho a půl roku od propuštění z výkonu posledního trestu odnětí svobody do spáchání nového trestného činu téže povahy, pokud předchozí i nová trestná činnost jsou závažnějšího charakteru.

Otázka, ktorý orgán čs. štátu vzhladom na obsah a povahu daného sporu má v mene žalovaného konať, nie je otázkou pasívnej legitimácie žalovaného zistené nedostatky v zastúpení žalovaného majú povahu nedostatkov procesných podmienok konania.

II. Útoky páchané byť i v téže místní a časové souvislosti, avšak již po vyhlášení pravomocného odsuzujícího rozsudku, nemohou být posouzeny jako pokračování v trestném činu, pro který byl pachatel již odsouzen.

Jestliže při přezkoumávání rozhodnutí Státního úřadu sociálního zabezpečení soud dospěl k závěru, že nutno hodnotit delší dobu pracovní činnosti navrhovatelky, než jakou hodnotil odpůrce, pak bylo třeba, aby tuto dobu v odůvodnění svého rozhodnutí přesně vymezil. Nestačí pak, aby soud uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí kalendářní roky, nýbrž je třeba, aby určil dobu přesně uvedením počátečního a konečného dne. Při tom ovšem musí také zjistit, zda snad tato doba nebyla již odpůrcem zhodnocena.

II. Propadnutí věci podle § 55 odst. 1 tr. zák. je trestem, kterým lze postihnout pouze obviněného, který byl odsouzen pro příslušný trestný čin, a nikoliv jiné osoby, které nejsou trestně stíhány. Není-li proto obviněný výlučným vlastníkem takové věci, nýbrž pouze jejím bezpodílovým spoluvlastníkem, nelze propadnutí takové věci vyslovit.