Sešit č. 9-10/1975

Při výpočtu starobního důchodu, který činí nejvýše 90 % průměrného měsíčního výdělku (§ 18 odst. 4 zákona č. 101/1964 Sb., /1/ se postupuje tak, že se vypočítá průměrný měsíční výdělek neomezený podle ustanovení § 9 odst. 3 zákona č. 101/1964 Sb., od něho se odečte daň ze mzdy stanovená ke dni vzniku nároku na důchod a z takto sníženého základu se pak vypočítá nejvyšší výměra starobního důchodu.

U poživatele starobního důchodu nemůže jít ohledně doby, v níž tento důchod pobíral, o přerušení zaměstnání ve smyslu ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 101/1964 Sb. /1/

Nezbytnou náležitostí návrhu na vydání platebního rozkazu je skutkové zdůvodnění tímto návrhem uplatňovaného nároku. /1/ Směřuje-li návrh na vydání platebního rozkazu proti dvěma či více odpůrcům, musí být z jeho obsahu patrno, jaký podíl na celkovém nároku je vůči každému z odpůrců uplatňován nebo zda jde o povinnost společnou a nerozdílnou, popřípadě zda jde o nárok uplatňovaný proti dlužníku a ručiteli. /2/

Pre záver o tom, či späťvzatie návrhu je alebo nie je v rozpore so záujmom spoločnosti, treba v prípade žaloby o náhradu škody na zdraví zistiť aj to, aké sú dôvody a motívy späťvzatia žaloby zo strany žalobcu.

Ustanovenia predpisov o náhrade škody, ktorú spôsobil vojak pri plnení služobných povinností alebo v priamej súvislosti s ním (§ 11 ods. 1 zákona č. 88/1952 Zb. v znení zákonov č. 76/1955 Zb. a č§ 100/1970 Zb. a čl. 31 a nasl. predpisu Ministerstva národnej obrany Zákl. 3-3/práv/, ktorého vydanie bolo oznámené v čiastke 39/1969 Zb.) neumožňujú súdu, aby v prípadoch, keď škodu spôsobili viacerí škodcovia, rozhodol, že tí, ktorí škodu spôsobili, zodpovedajú za ňu spoločne a nerozdielne.

Za střet provozů dopravních prostředků ve smyslu ustanovení § 431 o. z. je třeba považovat i náraz jedoucího motorového vozidla do zastaveného motorového vozidla, které řidič uvedl do klidu nebo s nímž přerušil jízdu, ale nenechal je stát bez možnosti v případě potřeby zasáhnout, takže s tímto vozidlem nepřestal být účastníkem silničního provozu. /1/

Při úvaze o tom, kdy se poškozený dověděl o škodě (§ 196 odst. 1 o. z.), je třeba vycházet z prokázané vědomosti poškozeného o vzniklé škodě, nikoliv jen z jeho předpokládané vědomosti o této škodě. Tvoří-li nárok na náhradu škody nedělitelný celek, začíná promlčecí doba běžet teprve tehdy, až se poškozený dozví o celé škodě. Za samostatné nároky na náhradu škody je nutno považovat nároky ze dvou i více oddělitelných škodných událostí , a to i když jde o opakování téhož porušení právní povinnosti mezi týmiž subjekty (např. dvěma oddělitelnými neoprávněnými zásahy škůdce proti majetku téhož poškozeného). Z hlediska promlčení nelze proto považovat nároky náhradu škod vznikajících a narůstajících pokračujícím porušováním téže právní povinnosti za jediný nedělitelný nárok na náhradu škody, který by vznikl teprve po skončeném porušování právní povinnosti nebo po dovršení celkové škody, nýbrž za samostatné nároky, k jejichž uplatnění začíná běžet promlčecí doba, jakmile se poškozený o vzniklých škodách dověděl.