Sešit č. 7-8/2010

Usnesení, jímž insolvenční soud odmítá dlužnický insolvenční návrh dle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona, není usnesením o odmítnutí návrhu na povolení oddlužení, bez zřetele k tomu, že dlužník takový návrh (na povolení oddlužení) podal spolu s insolvenčním návrhem. 

Z konstrukce § 395 insolvenčního zákona plyne, že úprava obsažená v § 395 odst. 2 písm. a) insolvenčního zákona směřuje proti návrhům na povolení oddlužení opakovaně podaným touž osobou (po předchozím odmítnutí jejího prvního návrhu na povolení oddlužení) v rámci jednoho a téhož insolvenčního řízení. 

U insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. 

U insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, proto, že mu úpadek teprve hrozí (§ 3 odst. 4 insolvenčního zákona), se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují hrozící úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít (se zřetelem ke všem okolnostem případu), že lze důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků v budoucnu. Jinak řečeno, že v budoucnu nastane dlužníkova platební neschopnost ve smyslu § 3 odst. 1 insolvenčního zákona, přičemž k podmínce, aby dlužník i v tomto případě měl nejméně dva věřitele s pohledávkami, jež se v budoucnu stanou splatnými, se v takovém případě pojí i požadavek, aby se neschopnost v budoucnu plnit pohledávky věřitelů, týkala „podstatné části“ dlužníkových peněžitých závazků. 

Dlužník, který označením bodu 21 ve formuláři návrhu na povolení oddlužení projeví navenek úmysl podat „návrh na povolení oddlužení“ zároveň jako „insolvenční návrh“ a který současně rezignuje na uvedení („popis“) jakýchkoliv „rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek“, předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona. 

Obsahuje-li insolvenční návrh dlužníka, který není podnikatelem, všechny zákonem předepsané náležitosti, musí být projednán i tehdy, odmítne-li insolvenční soud návrh na povolení oddlužení. Odmítnutím návrhu na povolení oddlužení nekončí insolvenčním řízení.

Usnesení jímž insolvenční soud nařizuje předběžné opatření podle § 113 insolvenčního zákona, musí být vždy odůvodněno

V konkursu vedeném podle zákona č. 328/1991 Sb. není úpadce osobou aktivně věcně legitimovanou k podání vylučovací žaloby dle § 19 odst. 2 uvedeného zákona. Spor úpadce se správcem jeho konkursní podstaty o to, zda určitý majetek nebo určitá část příjmů jež konkursní podstata nabyla za trvání konkursu, je ve smyslu § 6 odst. 2, věty druhé, zákona č. 328/1991 Sb. (ve znění účinném do 31. 12. 2007) "majetkem", jehož se nemůže týkat výkon rozhodnutí, rozhoduje konkursní soud při výkonu své dohlédací činnosti usnesením, proti němuž není odvolání přípustné. Úpadce- fyzická osoba, jenž si za trvání konkursu neopatřil vlastní činností žádné příjmy nemá právo na výživu z majetku konkursní podstaty. Není vyloučeno, aby na základě úpadcovy žádosti správce konkursní podstaty poskytl úpadci, jenž si za trvání konkursu neopatřil vlastní činností žádné příjmy, částku potřebnou (nutnou) k zajištění jeho výživy z majetku konkursní podstaty. Učinit tak může jen za předpokladu, že s tím souhlasí příslušný věřitelský orgán. Takový požadavek však v případě nesouhlasu věřitelského orgánu nebo nesouhlasu správce konkursní podstaty s takovým krokem není soudně vynutitelný (postoj správce konkursní podstaty může být korigován opatřením soudu přijatým v rámci dohlédací činnosti, nesouhlas věřitelského orgánu reprezentujícího společné zájmy věřitelů s takovým postupem však svým rozhodnutím nemůže překonat ani konkursní soud). Při úvaze, zda takové žádosti úpadce má být vyhověno, se zohlední i to, zda a jak úpadce svou činností (aktivitou) za trvání konkursu přispěl k zachování a rozmnožení majetku konkursní podstaty, zda za trvání konkursu jedná způsobem, jímž přispívá k rychlému a zdárnému průběhu konkursu a zda zde nejsou osoby povinné výživou úpadci. Dlužník - fyzická osoba, na jehož majetek byl prohlášen konkurs podle zákona č. 328/1991 Sb., se pro účely posouzení, zda se může stát způsobilým uchazečem o zaměstnání ve smyslu zákona č. 435/2004 Sb. (ve znění účinném do 31. 12. 2007) nepovažuje za osobu samostatně výdělečně činnou již ode dne prohlášení konkursu, bez zřetele k tomu, zda a kdy konkursní soud rozhodl o ukončení provozu jeho podniku.

Nárok plnivšího směnečného rukojmího proti výstavci směnky vlastní (jako osobě, za kterou převzal směnečné rukojemství) se promlčí ve třech letech ode dne splatnosti směnky, a to bez ohledu na to, kdy směnečný rukojmí na směnku plnil.

Skutečnost, že majitel blankosměnku vyplnil v rozporu s vyplňovacím právem údajem pozdějšího data splatnosti, bez dalšího neznamená, že by neměl vůči dlužníku, který vadné vyplnění namítne, právo na zaplacení směnky. V této souvislosti je nezbytné posoudit, zda jde o „podvyplnění“ blankosměnky v údaji data splatnosti nebo zda majitel blankosměnky nezmařil dlužníku případnou námitku promlčení.

Má-li smlouva o úvěru uzavřená mezi peněžním ústavem a fyzickou osobou charakter spotřebitelského úvěru podle zákona č. 321/2001 Sb., lze platně sjednat úrok z prodlení pouze do výši stanovené občanskoprávními předpisy.

Za okamžik, kdy se společnost s ručením omezeným dozví ve smyslu ustanovení § 398 obch. zák., o vzniku škody, způsobené jí jejím jediným jednatelem, je třeba zásadně považovat okamžik, kdy se o vzniku škody dozví nebo mohl dozvědět společník, popřípadě jiná osoba, která je oprávněna nárok na náhradu škody vůči jednateli uplatňovat. Podílel-li se na vniku škody i tento společník (společníci), dozví se společnost o vzniku škody až tehdy, kdy se o něm dozvěděla nebo mohla dozvědět jiná osoba, oprávněná vůči jednateli náhradu škody uplatňovat (např. správce konkursní podstaty).