Sešit č. 6/1995

Jestliže odvolací soud provádí dokazování v řízení o výživném nezletilého dítěte, potom nemůže postupovat podle ustanovení § 214 odst. 2 písm. g) o. s. ř., umožňující jinak projednat odvolání proti rozsudku, kterým bylo rozhodnuto jen u výživě nezletilého dítěte, bez nařízení jednání, nýbrž musí toto dokazování provádět při jednání, aby účastníci mohli uplatnit své právo vyjádřit se ke všem důkazům, které byly provedeny (srov. § 122 odst. 1, § 123 a § 129 odst. 1 o. s. ř.). Jestliže takto nepostupuje, je tu dán dovolací důvod podle ustanovení § 237 písm. f) o. s. ř.

Kolektivní smlouva uzavřená mezi odborovou organizací a zaměstnavatelem (popřípadě organizací zaměstnavatelů) může obsahovat jakékoli závazky, jejichž obsah není v rozporu s právními předpisy. Jde-li však o závazky upravující mzdové nebo ostatní pracovněprávní nároky, jsou tu závazky možné jen v rámci daném pracovněprávními předpisy ( § 20 odst. 2 zák. práce). V ustanoveních, která upravují individuální nebo kolektivní vztahy mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci, z nichž vznikají nároky blíže neurčenému okruhu jednotlivých pracovníků, má kolektivní smlouva normativní povahu. Ostatní ustanovení o závazcích, z nichž nevznikají nároky jednotlivým zaměstnancům nebo které upravují další práva a povinnosti smluvních stran, mají povahu smluvněprávní. Nároky, které vznikly z normativních ustanovení kolektivní smlouvy jednotlivým zaměstnancům, se uspokojují jako ostatní nároky zaměstnanců z pracovního poměru ( § 20 odst. 3 zák. práce).

Podle ustanovení § 33 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, nelze hodnotit doby pojištění živnostníka např. před rokem 1948 (kdy si platil dobrovolné penzijní pojištění, např. od 1. 11. 1939 do 30. 9. 1947) pro účely důchodu jako doby zaměstnání, neboť tu jde o období, na něž se zákon č. 87/1991 Sb. nevztahuje

Vzhledem k ustanovení § 26 zákona č. 87/1491 Sb. nelze při přepočtu důchodu pominout výdělek z umělecké činnosti, který byl správně vzat v úvahu již při výpočtu navrhovatelova starobního důchodu (na základě ustanovení § 61 odst. 1 písm. b/ vyhlášky č. 149/1988 Sb.) a který tvoří nedílnou součást celkového průměrného měsíčního výdělku, rozhodného pro výpočet starobního důchodu.

Podmínky pro přiznání vdovského důchodu žadatelky o tento důchod byly splněny (ve smyslu ustanovení § 46 odst. 5 zákona č. 100/1988 Sb.), byla-li v domácnosti (od narození druhé dcery v roce 1971) se souhlasem svého manžela (který zemřel 16. 4.1990), vychovala dvě děti a měla vůči manželovi nárok na výživné, které jí manžel řádně plnil. Není přitom podstatné, proč nepracovala, nýbrž je rozhodné, že byla v době jeho smrti na manžela odkázána svou výživou a měla i právo na to, aby její hmotná a kulturní úroveň byla stejná jako u manžela (§ 91 odst. 1 zákona o rodině) s přihlédnutím ovšem k tomu, že nepečovala o společnou domácnost a že manželé spolu nežili.

Ochrany osobnosti ve smyslu ustanovení § 11 a násl. o. z. lze se vedle žalob domáhajících se zdržení se neoprávněných zásahů do práva na ochranu osobnosti a vedle žalob na odstranění následků takových zásahů do práva na ochranu osobnosti a vedle žalob na odstranění následků takových zásahů domáhat také např. žalobami o určení nepravdivosti zásahů tohoto druhu (zejména výroků slovních i písemných) nebo určení, že původce zásahu neoprávněně zasáhl do práva žalobce na ochranu osobnosti. V těchto případech není třeba prokazovat naléhavý právní zájem na takovém určení. Neoprávněným zásahem do práva na ochranu osobnosti v případech souvisejících s vydáváním osvědčení podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 451/1991 Sb. lze spatřovat pouze v tom, že konkrétní osoba byla v materiálech bývalé Státní bezpečnosti evidována neoprávněně jako osoba uváděná v ustanovení § 2 odst. 1 téhož zákona a že tedy tímto neoprávněným evidováním došlo k neoprávněnému zásahu do práva na ochranu osobnosti v případě doložení neoprávněnosti takové evidence. Je-li ze strany žalobce podána žaloba, jíž se žalobce domáhá výslovně pouze takového určení, že nebyl některou z osob uváděných v ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 451/1991 Sb., a tvrdí i dokládá, že má naléhavý právní zájem na tomto určení (srov. § 80 písm. c/ o. s. ř. a takovou žalobu náleží projednat a rozhodnout o ní příslušnému okresnímu (obvodnímu) soudu, nikoli krajskému soudu (Městskému soudu v Praze).

Advokát (komerční právník) je oprávněn požadovat za právní pomoc poskytnutou klientovi ( § 20 odst. 1 zákona č. 128/1990 Sb. a § 14 odst. 1 zákona č. 209/1990 Sb.) odměnu včetně částky vynaložené advokátem (komerčním právníkem) v souvislosti s pobíráním této odměny na zaplacení daně z přidané hodnoty (podle zákona č. 588/1992 Sb.). Za náklady řízení ve smyslu ustanovení § 137 o. s. ř. nelze považovat náklady advokáta (komerčního právníka), zastupujícího účastníka občanského soudního řízení, které uvedení zástupci vynakládají na úhradu daně z přidané hodnoty. Ani při ustanovení zástupce účastníku občanského soudního řízení podle ustanovení § 30 o. s. ř., je-li tímto zástupcem ustanoven advokát (komerční právník), jenž je plátcem daně z přidané hodnoty podle ustanovení § 5 zákona č. 588/1992 Sb., nelze v občanském soudním řízení přiznat tomuto zástupci v rámci uplatněného nároku na odměnu a na náhradu hotových výloh (srov. i § 149 odst. 2 o. s. ř.) částku příslušející na zaplacení daně z přidané hodnoty z odměny podle advokátního tarifu (vycházejícího z ustanovení vyhlášky č. 270/1990 Sb.).