Sešit č. 6/1972

Záver súdu o tom, že účel trestu sa dosiahne i bez jeho výkonu (§ 58 odst. 1 písm. a) Tr. zák.), musí sa opierať o náležité a všestranné zhodnotenie skutočností týkajúcich sa osoby páchatela, najmä jeho doterajšieho života a prostredia, v ktorom žije a pracuje, ako aj okolností prípadu a nesmie byť s týmito skutočnosťami v logickom rozpore.

Pro posouzení výše škody způsobené trestným činem a pro rozsah povinnosti k její náhradě je rozhodující částka potřebná k uvedení věci do původního stavu ke zhodnocení, o něž byla opravou původní hodnota věci zvýšena, se nepřihlíží.

Ukládá-li soud ochranné léčení, musí ve smyslu § 72 odst. 4 tr. zák. vždy rozhodnout o způsobu jeho výkonu, tj. zda se vykoná v léčebném ústavu nebo ambulantně. Ambulantně lze za podmínek § 72 odst. 4 věta druhá tr. zák. vykonat každé ochranné léčení, tedy nejen ochranné léčení protialkoholní.

Podmínkou propadnutí věci je, že věc náleží pachateli (§ 55 odst. 2 tr. zák.). Tato podmínka musí být splněna v době vyhlašování rozsudku. Převedl-li pachatel věc uvedenou v § 55 odst. 1 tr. zák. platně na jinou osobu, nelze takovou věc prohlásit za propadlou u tohoto pachatele. V takovém případě přichází v úvahu jen zabrání této věci podle § 73 tr. zák. u této jiné osoby, jsou-li splněny podmínky pro jeho vyslovení. Je-li převedení věci uvedené v § 55 odst. 1 písm. a) nebo b) tr. zák. na jinou osobu součástí trestného činu, pro který byl pachatel odsouzen, lze též uvažovat podle § 55 odst. 1 písm. c) tr. zák. o propadnutí toho, co pachatel za věc získal.

Peněžitý trest lze uložit i vedle trestu odnětí svobody vyměřeného na horní hranici zákonné trestní sazby. V tomto případě se náhradní trest odnětí svobody podle § 54 odst. 3 tr. zák. neuloží.

Formální podmínku zvlášť nebezpečné recidivy ve smyslu § 41 písm. b) tr. zák., že pachatel soustavně páchá úmyslné trestné činy téže povahy, ač již byl pro takové trestné činy vícekrát potrestán, nesplňuje předcházející potrestání za provinění nebo přečin.

Při posuzování krajní nouze není na rozdíl od nutné obrany rozhodující přiměřenost či nepřiměřenost způsobu odvrácení hrozícího nebezpečí. Rozhodující pro hodnocení vybočení z mezí krajní nouze je, bylo-li toto nebezpečí možno odvrátit jinak, nebo zda způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil. Při hodnocení, zda nebezpečí bylo možno odvrátit jinak, je třeba brát v úvahu jen ty možnosti obviněného, kterými bylo možno odvrátit nebezpečí včas, tj. ještě před porušením zájmu chráněného trestním zákonem, kterému nebezpečí hrozilo.